Tesklivá hudba Říjen 2017
Nejen spojení s temnou scénou, ale i rozbor emocí. Ponurá setrvačnost a láska k dekadentním vizím...
Napsal jsem nezpočet článků o gotickém rocku a s ním spojenými žánry. Dnes to bude o něčem, trochu jiném, ale přesto tak trochu souvisejícím. Hlavně jde o to, podívat se na to takříkajíc ze široka, z větší perspektivy hudby jako takové. Hudba může být různá, vážná, romantická, veselá, ale taky smutná. Jde ovšem i o to jak ji vnímáte vy samotní. Pokud jde o mě za ty dlouhé roky už vím dobře, co ve mě vytváří určité pocity blaženosti a vnitřní euforie. Za svůj dosavadní život jsem vyslechl od mnoha svých příbuzný, známích, ale i cizích lidí, že poslouchám podle nich depresivní, nebo chcete-li pesimistickou hudbu. Taky mi bylo zdůrazněno jak to ubližuje moji psychice. A moje odpověd? Já si to v žádném případě nemyslím. V podstatě od útlého dětství mě přitahovala hudba, kde byl nějakou formou odražen smutek, tesklivost v hlase, melancholické tóny a především důraz na emoce. Dokonce mi vždy taková hudba byla i paradoxně terapií proti mým tradičním úzkostem. Divíte se proč? Hned vám to vysvětlím. Představte si své stísněné pocity. Někdo je řeší naopak onou takzvaně veselou muzikou plnou přeslazených, pozitivních textů. Tak tohle by byla opravdu pro mě ta pravá deprese. Navíc náš svět není jenom štěstí a radost, ale i zlomená srdce, bolest a smutek, to vše je součástí našich né vždy dokonalých životů. Tím nechci říct, že by se měl člověk utápět ve smutné hudbě, ale rozhodně se ji nemusí křečovitě bránit.
Někdo zpívá jak je krásně na světě, že hodí problémy za hlavu, že může být všechno rozkvetlé, ale my všichni víme, že ne vždycky tomu tak je. Proto tedy já poslouchám spíše tu druhou stranu, příjde mi víc úpřímější a autentická. Jinými slovy víc ji věřím. Když vnímám tesklivou hudbu cítím v sobě to napětí svých emocí. Rozhodně to nevnímám jako něco pesimistického, ale spíš v tom cítím rozsah mystiky, kdy je mysl nejvíc zasažena upřimností, a to je pro mě ta pravá meditace. Navíc se mi ve spojitosti s takovým druhem hudby dobře tvoří i usíná. Zažil jsem v životě mnoho bolesti, i ztrát a temná muzika byla vždy mým motorem, která mě udržovala z dosahu nekompromisního systému, který zvlášt v dnešní době hodně ovladá bytí většiny lidí. Mám rád onu tesklivou dojemnost, která mě vtahuje do děje a i když jsem částečně i romantikem, vždy si tu svoji romantiku tak nějak potemním, aby z ní šla cítit ponurost, erotika, něžnost i věčnost...
Podzim je tradičně ideálním obdobím pro zpověď tohoto typu: Type O Negative-hloubka hlasového projevu hladí i deprimuje a ty kontrasty jsou ve finálním projevu velmi propojeny, a působí silným dojmem. K temné hudbě patří i jistý druh adrenalinu, jako by jsi byl nad propastí, slyšel zvuky hromů a kapky podzimního deště, co dopadají na prochladlou zem. Tvá ozdoba hrdla je oprátka, nikoliv jako sebevražedný nástroj, ale jako dekorace, která tě propojuje se smrtí a má větší hodnotu, než předražené ozdoby profláklých, nic neříkajících celebrit. Ty vnímáš kytarové riffy, dunivost basy i klávesovou, chladnost a jsi naplněný neutuchajicí slastí. Každý to má nastaveno jinak, já pouze popisuji jak jsem na tom já. Vnímám rozsah melancholie a žalostné atmosféry už třicet let, a rozhodně to pro mě není depresivní. Příkladem může být takový The Cure, kdysi koncem sedmdesátých let začali jako post punková kapela, a následně plnili haly přes melancholický popík, vždycky hráli spíše tesklivou hudbu, a přesto oslovili tolik lidí. Takže název kapely se stal pro lidi opravdovým lékem. Můj filosofický obsah myšlení vždy kráčel temnějším směrem a tím se propojovala nejen hudba, ale i filmy, četba, ale i vztah k ženě nebo přístup k okolnímu světu. Lidi na mě můžou mít různé názory, jedno je však jisté jak jde o temnou scénu jsem letitým pilířek, s kterým musí počítat.
Já jsem tu tesklivou hudbu chtěl vždy v recenzích a článcích podat co nejpoutavěji, aby lidé našli zalíbení i v takzvaných "negativních" věcech, a tím právě uměli s depresí jako takovou lepé bojovat i když z vlastní zkušenosti vím, že křečovitě se bránit úzkosti bolí mnohem víc, je lépe pozvat úzkost na pokec vyjasnit si to a naučit se s ní žít. Není mnoho lidí co si prošli opravdovým psychickým peklem, já bohužel ano, ale o tom kdoví někdy možná bude zcela jiný článek. Spíš chci říct, že ta tesklivá hudba mě vždycky pomohla nikoliv pohřbila. Uvedla mě vždy do přední pozice mého světa, o kterém vám už řadu let píši. Nejvýraznějším aspektem vnímání tesklivé hudby jsou u mě určité alternativní emoce. To znamená, že u mě nezabírá onen pověstný optimismus, ale naopak "pesimismus". Nesleduji populární pořady ve 20 hodin v televizi, v žádném případě nepouštím do svého, specifického světa bulvár. Nejraději mám hudbu pohybující se na úrovní undergroundu, protože tamní muzikanti nemusí upravovat zvuk dle prodejnosti, ale staví to do pozice spontánnosti a takovým způsobem i já píši.
Autor: Bob Lučan DekadenteMorfin
2025 ©