DEFINITIVNÍ PÁD KRÁLE VŠECH CHLÍVÁKŮ

DEFINITIVNÍ PÁD KRÁLE VŠECH CHLÍVÁKŮ

Recenze románu Nicka Cavea „Smrt Zajdy Munroa“

Kdo je to Nick Cave všichni dobře víme. Není třeba toho pána nijak detailně představovat. Rozhodně ale stojí za to seznámit se s pánem, o jehož smrti napsal Nick Cave velmi zajímavou knihu. Román vyšel v září 2009 ve Velké Británii a USA. V témže roce vydalo Caveovu novelu také české nakladatelství Argo v překladu Michaly Markové.                                             

Muž, o kterém je zde řeč se jmenuje Zajda Munro, povoláním obchodní cestující s kosmetikou, a mimo to prvotřídní děvkař a prasák. Zajdův lehkomyslný život se změní v peklo v okamžiku, kdy v ložnici jejich společného bytu nachází oběšenou manželku Libby, která neunesla tíhu soužití s člověkem, jehož promiskuita je zcela nekontrolovatelná. Zajdovo peklo však nezaútočí ihned a v plné síle, naopak - vychutnává si jej, pohrává si s ním a pomalu se stupňuje až k apokalytickému závěru.

Zajda je otcem devítiletého Zajdy juniora, a neví, co si s chlapcem po manželčině sebevraždě počít. Snaží se uniknout před realitou a výčitkami. Snaží se uniknout hrůznému přeludu mrtvé manželky, který jej neúprosně pronásleduje. Vydá se proto i s chlapcem na obchodní cestu, během níž je Zajda junior svědkem série otcových sexuálních a alkoholových excesů. Cesta, resp. hysterické prchání před vlastním svědomím a strachem z tušené smrti, však nevede k otcově vysvobození, nýbrž do stoky, v níž Zajda Munro plnými ústy ochutná špínu vlastní bezradnosti a neschopnosti zbavit se ponurých deviantních návyků. Z počátku celkem sympatický a vtipný slizoun a erotoman se projeví jako onanista, sexuální agresor a zoufalý exhibicionista, jehož krutý konec má příchuť neúprosné starozákonní spravedlnosti.

Román nabízí několik zajímavých symbolů a rovin, v nichž vnímavý čtenář pozná Caveův výsměšný, ale mezi řádky také moralistický pohled na soudobou společnost ovládanou sexismem či bezhlavým obdivem k celebritám. Zajda je posedlý představami vagíny Avril Lavigne nebo zlatých kraťásek Kylie Minogue, přitom ale není schopen žít normální vztah s vlastní ženou, není schopen vychovávat svého syna, a hnacím motorem jeho života jsou představy nekonečného počtu souloží s náhodnými známostmi, představy, které se často také naplňují a potvrzují tak smysl Zajdovy existence. Cave se svým románem dokonale strefuje také do problému zmařeného života dnešních dětí, vychovávaných vyšinutými rodiči, popř. dokonce vychovajících sami sebe prostřednictvím médií. V případě malého Zajdy juniora tuto roli médií symbolizuje obrovská encyklopedie, bez které chlapec neudělá ani krok, a která je pro něj současně útěchou před nevlídným světem kolem, i jediným zdrojem racionálních informací o tomto světě, informací, jež mu jeho sice milující, ale chtíčem, alkoholem, drogami, výčitkami svědomí a strachem ze smrti zaslepený otec není schopen poskytnout.

Tragickou linii Zajdova osudu pak symbolizuje tajemná postava Rohatého zabijáka, masového vraha putujícího v kostýmu Ďábla napříč Velkou Británií, a zanechávajícího za sebou zrůdné stopy v podobě bestiálně zavražděných ženských obětí – paralela se Zajdovým putováním je jasná. V momentě, kdy je zabiják zatčen – shodou okolností právě ve městě, kde se právě nachází i Zajda, počíná definitivní Zajdův pád.

Pro ty ze čtenářů, kterým se do rukou dostal román Cesta současného amerického spisovatele Cormacka McCarthyho, se nabízí spousta dalších asociací a interesantních srovnání, neboť obě knihy vycházejí z podobného základního tématického vzorce, jímž je osamělé a zoufalé putování otce a syna bezútěšnou krajinou. V případě McCarthyho se jedná o krajinu post-apokalyptickou, hemžící se kanibalistickými hordami, v případě Cavea postmoderní, konzumním stylem života zmítanou krajinou, která je duchovně pleněna stále intenzivnější absencí hlubokých a závazných hodnot a vztahů, a jejíž obyvatelé nedokáží sami sobě, ani jeden druhému navzájem pohlédnout do tváře, aniž by k tomu nepoužili nějaký stimulant či tranquilizér, nebo dokonce násilí či sex v té nejperverznější podobě.

Prozrazovat více by již nebylo příliš etické. Na závěr bych však rád dodal, že román ve čtenáři vyvolá záchvaty smíchu i sklíčenosti, je bohatým zdrojem cynických hlášek, erotických fantazií i morálních zamyšlení, ale především ve Vás zanechá dlouhotrvající pocit, že náš svět je nenapravitelným infernálním kabaretem, v němž pod maskami lidí vystupují kluzcí hadi, a že naděje na nápravu je skryta v nevinnosti, která však rychle, jistě a nenávratně vymírá.                               

Autor: Ivo Černatovič