BÁSEŇ O HUDBĚ
Trocha poetismu a hudby. ...
Vítej. Ach, vítej Hudbo vytoužená, jež nám vykupuješ strasti dlouhých dní a úzkostí. Jíž je Tvá magická duše zasažena, rozptýlíš gothickým chórem, než se rozední.
Svá křídová křídla rozestři, ať nikdo z lidí mou Lásku neuvidí. Podkroví sabbatu, příjmáš i mě za tónů perleťového obřadu.
V mystickém to kabinetu hladím svoji dark to notu.
Jsem dítě vzešlé z hudby. Punk i gothic, oba styly odhal v nás i ve mně, je to vzpruha.
Podlézáním v operetě nechtěj zůstat v téhle větě.
Proud médií nás nevyslídí. Ach, ty naše hudbo, ty snaž se prosím nezradit nás a meziřádcích, kde čteš noty, se snaž zůstat v nás. Opravdovost sílí v ortodoxnost.
Pokud spím, já má hudbo uvňitř Tebe, snad už se bez tvých skladeb neprobudím a kdyžtak jen snad ve stínu starodávných podžánrů. Klenot undergroundové filosofie.
Napište mně prosím vzkaz ethereal na pouzdro violy. Aby plazící se svět osvobodil uvězněnou nádheru svého nitra hudebního sluchu.
Klapky klavíru otvírají zahalený třpyt death rocku houslovým klíčem mistra Sebastiana.
Hudbo nemusíš být dokonalá, buď jen prosím svá a třeba na hranici mluvozpěvu, z něhož mně naskočí labutí kůže.
Novoromantické očkování po celém těle vytváří klidnou atmosféru citů a lásky, ale také industriální věk nervní odlidštěnosti.
A buď jen svá a třebaže i ničivá. Gothická, punková, také rockující. Jednotný celek si zalternatizuji sám, však hybridům se vyhýbám.
Agrese, deprese či obsesse. To všechno mě unese.
Bob Lučan "Dekadent"
2024 ©