Beztvará Bezmocnost
7. duben 2012
Otočím hlavu k větvím protikladů. Nikdy jsem nežil v přepychu. Cítil jsem vůči společnosti paranoidní nepotřebnost. Raději jsem se uskromnil, než abych měl v hlavě ekonomická čísla.
Kostlivci okupují moji skříň a moje družka se nedbale pohybuje v bludišti zakázaných látek. Nevýznamnost dává potom v takovém světě největší význam. Naivita snů zítřka díky preparátům, které se zvolna usazují v našem těle, je sladká.
Často si broukám ponuré refrény kapel, které nikdo neposlouchá u laciného vína.
Hádka je mýtus o negativitě a alkohol ji rozpouští. Je to spontánost nebo póza? Není to jedno! Nějak mně uniklo, kam svět dospěl. Příjde mi tolik zvláštní, jak se spousty lidí radují z věcí, které by se mně spíše zákeřně dotkly. Vnímám optimismus jako určitou vraždu umění. Nejraději mám recepty na pozitivní myšlení v předražených knihách známých autorů nebo ve výrocích lidí, kteří se tváří, jako přátelé.
Padám únavou ze života samotného a kdo si může dovolit mi říci: "Ty máš problém!" Psychiatr nebo biznismen? Raději vnímám hřmění miliardy problémů. Opíjím se Svatým Vítem a rozepisuji stohy bezpotřebných článků, které nikdy nedopíši. Ježíš je můj rebel a přijmul mě i s pěticípím znakem a okouzlením v prostopážnosti a ponuré dekadenci. ...
Autor: Bohumír Lučan
2024 ©