Cesta Leden 2015
Přemýšlím, jestli ještě umím psát, přemýšlím, jak často hladím hřích, když zasunuji rozkoš do slasti. Prozkoumávám svoje nitro. Moje písmo k sobě nikdy neladilo, výrazné souvětí s nevýraznou pointou je spíš pro ty, co se shlukují mezi vlnícím se úpadkem. Věk vyprazdňuje zašedlou mysl a já stojím tváří v tvář nové výzvě. Jazyk už jen nedbale proplouvá ženskými vnadami a já se snažím najít depresi novou přezdívku.
Teplý vzduch v zimním počasí je podezřelý. Sliny a řídké sperma ohlásilo aspoň nějaký pokrok v tom bludišti napodobeniny světa. Budu to zkoušet dál - do té doby až pochopím nepochopitelné. Dnes alespoň vím, že jsem na dobré cestě. Životní zkušenost je zakapaná voskem. Dlouho jsem seděl mlčky vyplašený svojí sebestředností, abych se odhodlal napsat nepsavost - protože chci po delší době vidět, jak to se mnou vypadá. Kde je moje cesta, možná po skle bosou nohou v dřevěných myšlenkách izoluji strach z všednosti. Uznejte, že někdy je lepší něco napsat, než sledovat lacinou scénu sobotního filmu přehlušenou záměrně zesílenými r eklamami. Sedím v pološeru za tónů Girovy družiny a až teď mi dochází, že píši tiskacími písmeny. Myslím, že bych měl klávesnici pověsit na zeď a použít ji jako terč.
Venku se trochu zvedá mrazivý vítr a já hledám skulinku, kterou by mohl na chvíli proniknout sluneční paprsek. Před životem nelze zavřít oči a před smrtí nezadržíš dech. Podlaha je studená a bez tlustých ponožek a nahé ženy s horkým čajem by se básník neuživil. Tvá šťáva je na mých prstech a já Tě rozeznávám. Vždy jsi chodila na vnitřní straně chodníku, mě naopak výlohy obchodů pramálo zajímaly. Pokud tedy nešlo o zatuchlé zastavárny nebo omšelé antikvariáty. Přehršel myšlenek, články a poezie u mě splynou v jedno. Jsou důkazem mojí nejasné, vnitřní identity.
Gotik pečlivě napíše větu do zasněžené cesty. Jsem stále tady a vy s tím musíte počítat.
Autor Bob Lučan Dekadent
2024 ©