Čisté myšlení...2018
V poslední době jsem měl takové, řekl bych netradiční pocity vnitřní prázdnoty. Všechny myšlenky, co jsem chtěl napsat, nebo jakkoliv ventilovat, jsem v zápětí zavrhnul. Ano i tohle patří ke mě. Na psaní je krásná ta různorodost a zároveň oddanost, je v tom návyk, který umí zahánět úzkost a tím i osvěžovat mozek. Za své psaní vděčím, že jsem se seznámil s různými lidmi a davá mi to rovněž pocit jisté duchovní naplněnosti. Psát jsem začal v hodně mladém, náctiletém věku. Tenkrát to byl pro mě takový únik a jak jsem poznával muziku, tak jsem to propojil. Prostě jsem vždycky jen tak sedl a začal psát, ať to bylo v podstatě cokoliv, a to mi tak nějak zůstalo do dneška. Dřív jsem i hodně četl, dnes čtu o něco méně, abych se sosustředil spíš nad tím, nad čím přemýšlím sám.
Vlastně ani televizi skoro vůbec nesleduji, spíš si vyhledávám zajímavé dokumenty, protože před přirodou a vesmírem mám obrovský respekt a dává mi to mnohem větší rozsah myšlení, než tradiční stereotypní věci kolem mě, potažmo televize a pod. Takže tím chci i zároveň říct, že zachovávat blog DekadenteMorfin, má pro mě stále smysl. Napsal jsem si hodně recenzí, udělal jsem nějaké rozhovory, a tím jsem si i splnil svoje sny. A to je právě i ta duchovní strana mého života, a to co mě na tom životě baví. Vytvářet si svůj prostor, svůj styl, upravovat si věci po svém, ať už ve vyhledávání hudby, specifických filmů, komunikací se zajímavými lidmi, a v neposlední řadě stylu psaní. Pro mě není dekadence jenom zhýralým úpadkem, ale i pozitivním odklonem od konzumní společnosti, směrem k neobvyklým vizím, a tím taky k jisté čistotě od strojového myšlení.
Bob Lučan
2024 ©