Dar přítomnosti
23.9. 2021
Přicházím pomalej než dřív, mozek mě stále udržuje na živu i když spíš už na základě vjemů a křehkých vzpomínek. Jsem přesycený vnější světem a slova jsou jako hvězdy, co v mysli plní přání, mohou pomoci vybrat si cestu srdce. Hmotný objekt se rozplývá v podzimním čarokrásnu a ulepený sentiment upozorňuje na dar přítomnosti, ve kterém je obsažena nepodmíněná láska. Neumím si přiřknout vlastnosti, které nemám a myslím, že obnažit empatii je pro mě zadostiučiněním. Je to už tak dávno, kdy jsem podlehl kouzlu luny. Zasvěcení proběhlo kdysi v osmé dekádě a řeknu vám byl to doslova gothický obřad, temnota se odkrývala po částech v mezihvězdném prostoru. Dodnes si užívám toho nalezeného daru, kterému jsem zasvětil celý život. Tu nedostatečnost ze systému, se snažím vynahradit duchovní seancí. Na druhou stranu o čem to vlastně píši, komu bych se měl snažit vyrovnat a proč vlastně? To nutkání stále něco zdůvodňovat únavu, melancholii, lenost... Co pak je povinností něco budovat v umělé společnosti? Být nějakým ideálem nabalzámovaný bezduchou reklamou. Vlastně ani necítím potřebu připomínat okolnímu tlaku, že mě trýzní. Snad mám už ušlechtilou povahu a dostatečně silný charakter, který přebyje neostré lokty. Zase čtu v podzimní dlani své schopnosti, které uplatňuje moudře, ale nezpoplatňuji. Ví Bůh, že má duše občas žal tají. Lidé většinou mluví o obyčejnějších věcech než o skutečném smyslu života. "Říkám si jak já jim ne-závidím". Myslím, že je ovšem příjemné být zdvořilí a v dannou chvíli obrousit se nad myšlenky, nemít protivníky. Být sám sebou tím, že jsem nápomocen.
Lidé co mají dar přítomnosti si nemusí s nikým rozdíl připomínat. Potom jsou tady takoví co věnuji ohromnou energii hmotným statkům, ale tím se nenaplní smysl vlastní existence. Já osobně vnímám nezávislou hudbu jako pojítko s něčím vyšším a tím, že mohu přemýšlet nad dálkami vesmíru, nebo se procházet přírodou, se cítím velmi bohatým. A tam někde je opět ten dar přítomnosti. Vždy rád prozkoumávám to, co neznám, tam spatřuji to světlo, ten smysl. Vždycky nám bude něco trošku chybět, ale dá se to nahradit snem, procházkou, muzikou. Samozřejmě, že úhel pohledu může být naprosto individuální, ale tohle pomáhá mě. Mějte se rádi a vytvářejte si svůj vnitřní svět. Závěrem bych sdělil, že tenhle článek bych rád věnoval všem obětem systému.
Napsal: Bob Lučan
2024 ©