Konečně po dlouhé zimě přichází jaro a Múza mě zase našeptala několik slovíček, která nepřímo korespondují s momentalní situací u nás i ve světě. Volnomyšlekářství, antipolitika, opomíjenost poetiky. … Ze slov vznikl delší článek, který se může dotýkat každého z nás. ...

Vcházím zase nejistě do vědomí svého bezvědomí. … Sametově podmanivé kouzlo mi rezonuje za očima. Skoro si myslím, že musím znovu někam pryč! Katastrofy se stupňují a političtí fekálisti přihlížejí lidské bídě. Znáte ten nutkavý pocit utéct přede vším do spánku. … Sny se honí v děsivém bludišti.

Při probuzení spatřím na chvíli Slunce, které se svědomitě snáží mě nezklamat. Pražená káva, zakryté oči rukama, a ta obludná lítost nad sebou i vším kolem. Kdo to zavinil? Já snad, Ty nebo Oni? Jak se mají lidi k sobě chovat pěkně, když jim to není umožněno? Vyšší moc ovládá jejich životy a snaha o přežití je silnější. Vše vychází chlup na chlup tak, abys nevzal kramle, ale zároveň nebyl spokojený. Chcete, aby se vám všem otevřel svět, ale je v něm tolik zámků a každý z nich na milión poplatků za to, že smíte žít.

Přijměte vřesové pláně a tančící anděly na nich. Vidíte to nedohledné množství květin? Je jako v 60. letech. Nepochopitelná hra na nostalgii má zelenou. Ten vzdorovitý postoj k životu a systému nejde jinak vyvážit, než svobodnou nahotou. Kdo se nám snaží vtěsnat kolem mozku tu strašnou obruč. Vůně hřbitovních fialek přiláká nahou vílu, aby ji uvolnila hebkou ručkou.

Neexistuje doba, která by uspokojila nároky všech. Bohatší budou bohatnout, chudí budou chudnout. Dávné předpovědi vytvářejí reálně děsivé obrazce. Pocit přirozené radosti už není tak častý jako v dětských iluzích. Nemateriální forma už dávno ztratila na síle.

Inkvizitoři dnešků zasedají v parlamentu v tom divadle bolesti. Političtí prostituti od nás stále příjmají víc darů. Musíme mít touhu věřit si a vytrvat, ale v čem vlastně? Mít ostré lokty, vždyť né každý je byznysmen nebo manažer, tak co se zbytkem? Bude snad nelítostně zadupán?

Kriminalita roste z bezmocnosti obyčejných tvorů, co si ještě vydí na špičku nosu. Ekonomický systém se hroutí a příroda nám rok za rokem dokazuje, jak obrovskou má nad námi moc. Práce ve službách a v obchodních sítích pohltila umění.

Komunikace mezi lidmy se zabydlela na sociálních sítích. …

Cítíl jsem vnitřní potřebu něco napsat, a to né proto, že bych se chtěl honit za snem. Spíš abych poskytnul jednu ze svých mnoha výpovědí, která bude nerozlučně spjatá s webem DekadenteMorfin. Touha představivosti vás vždycky dožene k další kolekci myšlenek. Dnes čerpám z momentální situace, která se děje mezi námi a i ve světě obecně, jako bych se snažil propojit aktuálnost dění ve světě se svým mystickým dotykem.

Články, které píši, pro mě mají význam a rád se k nim v myšlenkách vracím, dokonce si občas všimnu stylizací slov svých mladších kolegů do svých vět. Vlastně mě to těší.

Rovněž na nás pozoruji, že se mnohem víc, než dříve ponořujeme do hudby nejen 80., ale i 70. a 60. let. … Jako bych cítil všude jejich odkazy. Janis Joplin, Doors, Jimi Hendrix, Jefferson Airplane, Coven, Black Sabbath, Pentagram. . …

Všude nacházím neviditelná slova. Po letech psaní a sbírání hudby i informací, dokáži rozpoznat všechny pokrytecké díry. … Objektivní rozpoznatelnost jednotlivých hudebních stylů mi pomáhá roztřídit zrno od plevele.

Dnešní utopie světa jde směrek k vrcholu zla. Konzumní společnosti, milióny náboženských fanatiků a uplacených politiků řídí svět a systemeticky ho ničí. Do toho matka příroda zasahuje svou nezměřitelnou silou. V téhle době, kdy chce být každý jediněčný formou vyššího výdělku a honbou za neuchopitelnou mocí si většina zdravě uvažujích začíná uvědomovat, že neexistuje nic, jako spravedlnost. Možná se budou chtít určití lidé někam vrátit, ale už nejspíš nebude kam. Já se vracím alespoň do historie muziky, zase se vynořují vinylové desky, na kterých zní archívní nahrávky ranných Jeferson Airplane, Bauhaus, Davida Bowieho, Iggy Popa, Gary Numana a dalších. . … Jenž evokují krásné období 70. a 80. let. Nikdy se mi nelíbila dnešní foreskurující subkultura, zrovna jako dněšní politika. Možná, že neonové svářečské brýle a respirátory po radiaci v japonsku už nebudou tak populární. …

Neměl by tenhle článek působit pozitivně, jde o pokus o odpověď na současnou situaci, co vidím. I negativní zkušenost z větší míry zkaženosti dneška, mě mohl inspirovat k tomu, abych šel v psaní zase o kus dál. Umělecká stránka hudby a vnitřní revoluce mě stále chrání. …

Už tolik let. A doufám, že ještě dlouho bude. …

Bob Lučan Dekadent

Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad

Facebook Twitter

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno

1. Autentická a emotivní reakce na krásný autentický a emotivní článek »

Ivo z IP 90.183.250.*** | 18.3.2011 14:15

Mám pocit, že lidské plémě je odsouzeno k věčnému očekávání Apokalypsy, která se ale nakonec nikdy neuskuteční. Podívejme se do minulosti, jaká ukrutenství se odehrála, morové epidemie, světové války, požáry, a stále jsme tady, je nás stále víc a hysterie z očekávání konce je stále silnější...Ale proč ten konec tedy nepřichází? Protože vše je jen naoko...Člověk je tvor, který si narozdíl od ostatních pozemských tvorů plně uvědomuje, že touží po přežití a plně rozvíjí myšlenku na záchranu svého života, snaží se jednat preventivně. Protože ví nebo tuší, co by jej mohlo potkat...protože má neustále STRACH. Strach, že se nevyrovná ostatním a zahyne...proto musí ostatním škodit. Strach, že příroda je silnější, a proto se snaží přírodu pokořit. Této jednoduché a zcela logické myšlenky se ve spolupráci s médii zhostily bohaté nadnárodní společnosti, a tak stačí na jednom konci světa např. uměle vyvolat vojenský konflikt, pořádně to zdramatizovat v médiích, aby vzrostly nebo klesly ceny akcií a obyčejný člověk pak zaplatí více za benzín, elektřinu, potraviny apod.. Přesně, jak píše Gottfried, je to zařízeno tak, že „vyšší moc (v mém výkladu média a nadnárodní společnosti) ovládá jejich životy a snaha o přežití je silnější. Vše vychází chlup na chlup tak, abys nevzal kramle, ale zároveň nebyl spokojený“. To je myslím přesná definice současného životního stylu většiny z nás. Podle mého názoru je hnacím motorem těchhle systémových zvěrstev právě náš strach, přirozený strach o existenci, o holý život. Je třeba se ho zbavit. Všímejte si odkud vychází. Ignorujte média, která jej šíří!!! Lidský strach je bezedným zdrojem jejich pohádkových příjmů. Nevěřte zpravodajství a zaměřte se spíše na to, co se děje ve Vaší bezprostřední blízkosti. Globálnímu strachu se ubráníte jedině lokálním vzdorem!!! Litujeme trpících z druhého konce světa, ale nevšimneme si, že ve vedlejším bytě někdo týrá své děti. Pomáhejme si a respektujme se!!! Každý člověk je ve své podstatě výjimečný a zajímavý, jde jen o to, dát si vzájemně najevo, že nás zajímají naše vnitřní hnutí. K cílenému odlidštění a atmosféře strachu přispívají i sociální sítě. Likvidují přirozené přátelství a vztahy. Lidé lehce podlehnou mámení, že virtuální přátelství jsou skutečná, a skutečné vztahy pak s klidem hodí za hlavu, protože virtuální vztahy jsou mnohem pohodlnější. Najednou zjistí, že jsou sami a dostanou strach...ze samoty, z opuštění, z vyloučení...Kdo tohle pochopí a nenechá se tím pohltit pozná, že Apokalypsa je výmysl, jeden z těch „snů, které se honí v děsivém bludišti“ , jak píše Gottfried. Kdo tohle pochopí, probudí se z toho snu do prosluněného dne. A bude se do něj probouzet každé ráno. smile

2. Dotek pesimismu »

Karla666 z IP 193.179.44.*** | 5.11.2011 20:52

Dobré dva články po sobě. Opravdu umělecký web

3. Dotek pesimismu »

to je všem fuk z IP 90.180.241.*** | 30.3.2012 17:51

hezké je dobré vidět že aspoň někdo má v dnešní době zdraví rozum a úsudek

Komentování tohoto článku je uzamčeno.

Jméno:
Heslo: