Duchovní vyhladovění 2019
Když chvíli nepíši, tak je to částečně zapřičiněno nějakou další jizvou na duši, nebo duchovním vyhladověním. Zároveň je to, ale v jistém smyslu, určité ticho před bouří. Být mužem slova není lehké, navíc to udržovat mnoho let, to už značí jistý druh zodpovědnosti. Paměť, moudrost a výřečnost je důkazem toho, že samotná filosofie neexistuje. Ten, kdo umí pracovat se slovy, má většinou o něco hlubší cítění, což může být příjemné, ale i bolestné. Splašený svět říká obludnosti, já jsem z dimenze hned vedle. Tam je jiná půda měkká a hebká. Jsou tam blíž hvězdy, téměř na dosah. Je tam mír a propojenost rajské telepatie. Na zemi se za války platí zase válkou. Opravdový muž slova použije sebe, jako pevný most k druhému břehu. Je to na místo, kde se duše nasytí, tam v obyvatelné zóně vzájemného respektu. K tomu je, ale první potřeba najít svůj duševní bod tady, jinak jste-jsme nahraní.
Napsal: Bob Lučan
2025 ©