Duše střežená ostnatým drátem 2021
Drazí čtenáři uplynulý rok 2021 nebyl pro nikoho lehký, ale jsem rád, že máme aspoň tu naši společnou gothickou muziku, ale i tak nějak hudbu celkově, o které já tak rád píši. Zamlouvá se mi tenhle kontak se čtenáři už mnoho let. Vždy se v souvislosti s gothikou snažím přijít s něčím novým, poradit, pobavit, ale také se zamyslet. Moje forma slov vždy klade důraz na emoce a soustředí se na hloubku samotné duše. Když jsem kdysi dávno začínal, bylo to jiné. Dnes je mnoho možností, kdy lidi klikají na všechno možné i nemožné. O to víc se potom musím snažit vytvářet něco originálního. Ve druhé půlce tohoto roku jsem napsal poměrně hodně článků a především recenzí. Takže omezení pro mě byla i v jistém směru paradoxně výhoda. Vlastně mi můj dlouholetý blog DekadenteMorfin tradičně pomohl projít i těžkými časy prostřednictvím gothické terapie. Jednu dobu jsem se dokonce na svůj blog nemohl dostat a taky mě z neznámých důvodů smazali profil Bob na FB, ale to už je takový svět. Myslím, že vždycky co budu dýchat, najdu způsob jak předat to pěkné, co je ve mě dál. Jsem nesmírně rád, že vzniká mnoho mladých a nadějných kapel, muzikantů s nostalgickým odkazem na historii osmdesátek.
Hudba to byl vždy můj motor života a musím říct, ře mám mnohdy rozličné chutě. Z toho taky kdysi k blogu vznikli žánrově různorodá fóra. Co si budeme, ale povídat, gothika to je pro mě srdce nejstřeženější, omotané ostnatým drátem. Pro mě to není jenom temnota nebo nějaké obskurní vize, ale svěžest, která mi dává pocit nadějě v šedých dnech dnešního světa. Vždy jsem byl přemýšlivec a snažil jsem se dělat z kapel ještě víc, než v podstatě je, abych ji dodal ještě silnější punc chtěnosti. Melancholie a deprese není jenom traumatickým prožitkem, ale dokáže vám dát i pocit volání po vnitřní svobodě, se odlišovat. Tělo a mozek na to potom reáguje úzkostí, která má ovšem několik různých odstínů. Například jsem stranou, protože mi to vyhovuje. Nikoho nesoudím, vždy se snažím vnímat a naslouchat a to samotné chci i po druhých. Shrnul bych to do slova "pochopení". Nikdo neví, kdo čím kdy v životě prošel a proto střesme se pomluv a závisti a spíš střežme vzájemě naše křehké duše. Naše emoční vzorce vznikaly v ranném dětství a mají určitou sílu setrvačnosti. My sami si vytyčujeme rámec stavů naší mysli. Co mě paměť sahá, vždy jsem byl Gothikem romantizujícího typu, taky jsem každou myšlenku bolestně prožíval. Dnes už nejsem tak zádumčivý, ale spíš se snažím být láskyplný, protože jedině vnitřní láskou máme naději. Přeji vám krásné Vánoční svátky.
S pozdravem Váš: Bob Lučan