Na popelníku leží cigareta a zní stoupá kouř který se formuluje do byst žen a múz, dopíjím desátou sklenku piva a v místnosti hraje tichý bluse, je Pátek večer, ne vlastně už Sobota ráno a já zas přemýšlím o životě kam se ubírá, čím a proč vlastně je? Jaký má smysl ten můj? Nebaví mě, týrá mě ta každodenní nutnost, nudnost a opakovanost nicotných chvil a okamžiků. Co se opakuje? Vlastně nic, je to kruh ,ouroboros zakouslý do vlastního konce a počátku který se otáčí kolem světelného bodu takže vás hra stínu a světel dokonale klame v jedné utopické zapomenuté díře. Ráno vstanete, rozlepíte oko hrozná tvář pak si uvědomím že to jsem já a to v šeru kolem to je můj domov? Už víte že nesníte, zmocní se vás zvláštní pocit něco jako nuda ze zoufalým vstekem a melancholií, vaše ideály jsou zase jen ve vaší hlavě. Odcházím z domu a směřuji na autobus a přitom potkávám ty hnusné zatrpklé tváře lidí které tak nemám rád.
Jdu uličkou a usedám k oknu, pozoruji průzračně modrá nebesa která jsou jiná než věci tady dole jsou tak krásné čistá, stromy jejich mocné rozvětvené koruny a těla nasáklé moudrostí a glosářemdějin,vytahuji sluchátka, přemýšlím v očích trudomyslný výraz.
Už jsem dávno mrtvý ale ještě nejsem pohřbený, skličující bolest prázdnoty uvnitř hlavy ze mě dělá chodící mrtvolu.Jsem sám v davu ostatních těl,jsem sám ve vlastní duši,cizí vlastního těla,prázdný jako krychle a bojící se vlastních myšlenek a pocitů,zoufalosti a vzteku,duše hledající vlastní hrob a podstaty života ve světě záludné hlavy kde chybí láska,radost,smysl.Utírám si pot z čela a slzu pod okem a pouštím ke slovu Iana Curtise kterého doprovází ostatní romantičtí rebelové z legendárního post-punkového souboru z Menchesteru-Joy Division jejíž tóny připomínají rozbouřené pobřeží.Dokáží krásně podchytit a utlumit,jako dávka morfia pocit bolesti která nezná rozměr ani formu.
Celá hudba je jako volání o pomoc,zpověď zrazeného básníka, zpověď kterou Ian provádí bezprostředně bez rozmyšlení nebo záměrů komerčního cíle,vyprodaných hal,jednoduše si stoupne k mikrofonu a odezpívá či odeřve vše co ho tíží na srdci,právě srdce je velkou hybatelnou silou v hudbě kterou dělali Joy Division vytvářely to skutečně, z lásky nebo potřeby to dělat,nepotřebovali k tomu rekvizity či show,jim stačila jen košile,nástroje a hlavně myšlenka,žádná skurvená komerce prodávání se se jako laciná děvka,jen melancholické volání,a právě tím se staly jedinečnou legendou a ikonou,nic nechtěli,nic uměle netvořili,pouze do hudby vložili svou duši a srdce což je v dnešní době velmi vzácný jev. Skladba za skladbou já se dokážu dostat do varu rituálních bicí,skřípajících kytar a ze slzou stékající po tváři opakuji každé Ianovo slovo každý verš jeho textů zpívám s ním,poddávám se pomalé inteligentní anarchii slov,myšlenek a pocitů.
Když si pouštím jejich první počin An Ideal for Living který kapela vydala těsně po změně názvu z Warsaw(Varšava) na Joy Division (Nacistické bordely) v roce 78 jako EP,je to smršť typicky punkový rifů ,úderných tónů punku77 což naznačuje i již zmíněný název kapely Warsaw a obal kde je na přední straně přebalu vyobrazený chlapec z Hitlerovské mládeže hrající na buben,a na zadní straně nacistický voják mířící na židovského chlapce, typické provokativní koketováním z nacismem které je právě pro tento punkový úsek charakteristické,i hudba tomu nasvědčuje velmi svižné skladby který ale jinak zvlášť nevybočují nebo se ničím klíčovým neliší od tvorby jiných kapel na scéně,typický garážový zvuk a líbivé postupy,ano můžete namítnout že nejsou tak hluční,jak by mohly ale to jen nasvědčuje tomu že v hloubi této kapely se skrývá něco co změní hudbu,co ji požene ve vývoji, je v tom malé semínko které později vyroste v Post-Punk,ano právě oni položily základy tomuto subžánru punku.Rok po vydání ještě punkového EP přichází řadové album Unknown Pleasures,unikátní spojení DIY hudebního stylu,celé album je pomník vášně všichni čtyři členové v dokonalé synchronizaci, prostě romantika v pekle.
V hře stínů, předvádět své vlastní smrti s vědomím, nic víc,
Vzhledem k tomu, vrazi všichni se seskupili ve čtyřech řadách, tančí na podlaze,
A s chladnou ocelí, zápach na jejich tělech, udělal pohyb a spojte se,
Ale já jsem mohl jen zírat v nevíře, jak davy všichni odešli.
Verše nahoře pochází ze skladby Shadowplay
(překladač google)
1980 vychází Joy division druhá a poslední studiová deska Closer, s poslechem tohoto alba přichází sklíčenost a temnota,Ian musel být snad posedlý smrtí,toto je skutečné depresivní a temné album historie hudby,basa přímo před hlavní melodií a katary a syntezátory za doprovodu pochmurných bicí a především hypnotický hlas,jednoznačný způsob interpretace všeho co ho trápilo v hlavě strašidla a utrpení.Všechny písně jsou vlastně povídky nebo básně ve kterých své problémy jakoby vzal ze svého deníku a zdůraznil je manželské problémy křehké zdraví..Nikdo nezní jako Joy Division to oni mají přímí vztah mezi punkem a novou vlnou.Jako paradox je legendární tanec a pohled do nicoty který používal při své zpovědi,epileptické pohyby na jevišti střídaly opravdové záchvaty epilepsie kterými po boku deprese trpěl.Velkou otázkou je: Proč umělci, kteří jsou na pokraji geniality inklinují k sebevraždě? Musí být miliony odpovědí, mohu uvést jen několik: Jak romantické? Věřit, že jeho umění je nesmysl? Být blázen? (Ne!!!!!!!!!) Odevzdat svou duši démonům které mají v hlavě?Nebo prostě proto, že nemají zájem?
Ovšem největším kultem kapely je píseň vydaná až jako singl po smrti Iana,píseň na kterou stovky interpretů napříč hudebním spektrem dělá cover verze,hymna všech bláznivých snílků,romantiků a beznadějných melancholiků, Love Will Tear Us Apart,píseň která je čistým smutkem,pláčem který se rozléhá v krajině,pohlazení povadlou růží,posledním polibkem a pohledem do očí,uzavírám se v malém prostoru vlastního smutku kde pláču...uzavírám se v malém prostoru kde doufám...uzavírám se v malém prostoru kde chci vzlétnou... Nechci zavírat oči, slyšet třepetání křídel andělů,zavírat oči a vidět jen nekonečnou temnou tmu ze které šlehají trny které mě omotávají a znehybňují,nechci cítit ledový oheň a proto také volám Love Will Tear Us Apart.
Pro DekadenteMorfin napsal Ruis, seriál na pomezí zpovědi, úvahy a recenze. ...
2025 ©