Jeden z těch podivných dnů
Některé dny mají takovou divnou atmosféru, občas vás jen tak něco prostě nakrkne. Ale co, všechno je to vlastně jenom další životní zkušenost. Dnes jsou všichni moc společenští nebo si to aspoň myslí. Já nemám s lidmi problém, jen mi občas připadá, že oni mají problém se mnou. Kde je hranice uměleckého profitu? Spisovatel se musí dnes a denně vyrovnávat z nástrahami okolí. Co vlastně pro undergroundového pisálka znamenají produktivní roky? Podle některých lidí není důležité, co píšeš a kolik jsi toho napsal, ale pro koho píšeš. Mám to tedy chápat tak, že i když jsem napsal stovky článků, recenzí a povídek, nemělo to v podstatě žádný smysl, jelikož jsem nepsal pro ty správné lidi. Jinými slovy: pokud vás nečtou davy a nepropírají vás média nejste zřejmě těmi pravými "umělci". Já třeba znám plno "rádoby-umělců", co jsou na hlavních stránkách časopisů, ale nevytřel bych si s nima ani prdel. To je jako, že kvůli přežití musíš systematicky někomu lozit do řiti a dnes už to není ani na přežití. Proč raději nepsat kvalitně do undergroundu, než být nepochopený davem. Možná to, co píši, může znít trochu afektovaně, ale není to tak, je to jen momentální vyjádření aktuální myšlenky...