Když jen tak jdete po městě...
Je smutné i legrační zároveň jak jdete po městě. Ty falešné úsměvy lidí, co se vám snaží něco prodat a vnutit mnohdy až psychologickým způsobem, se tady všichni vzájemně okrádají.. Potom si koupí tuny nepotřebných věcí, které si nikdo do hrobu nevezme. Přitom se dá žít i jinak, vnímat přírodu, vesmír, lahodit jarnímu vzduchu, propojovat emoce, žít a víc dýchat jeden pro druhého..
Bob Lučan
2025 ©