Konstalace moudrosti 2019
Cítím když píši, že moje slova jsou samostatný, vnitřní svět, a opravdu pozorně třídím podněty, které ke mě přícházeji. Zároveň se snažím o určité řekněme duchovní, čistší společenství. To když má někdo něčeho víc, mu ještě nedává právo poučovat nás-vás o vlastním žití. Ano, je naprosto jedno jaký máš barák, auto, hadry, ty krámy si stejně do hrobu nevezmeš. Je to jen stádnost a umělé předvádění. Podle toho lidi neposuzuji. Nemám rád tlak systému, je to jen psychologická masáž jak ovládat lidi, ten mocenský model se povyšovat.
Důležitá je duše, propojení s přírodou a vesmírem. Řídit si svůj život sám, umět vnímat i naslouchat. Co si ještě pamatuji, vlastně mě nikdy ani nebavila "povinná školní docházka". Připadalo mi už jako dítěti velmi hloupé, že se mám učit něco, co mě nebaví, a být někde kde být nechci. Vzdělávat se dá různě. Nepotřebuji nějaké komise, co mi dají jejich papír s jejich razítkem. Mě už dávno nezajímají žádné zprávy, reklamy, a nikoho nevolím, politika je odporné zlo a to naprosto veškerá, a já zlo do svého života nepouštím. Mnohem lepší je hudba, ta je světový jazyk. Taky udělat radost sobě a svým opravdu blízkým, které ty za své skutečné přátelé-rodinu považuješ. Neuznávám žádné pozice, respektuji ryzí rovnoprávnost. Vše musí vyplynout přirozeně, i to, že píši je ze srdce, je v tom čirá spontánnost. Správná cesta je, tak jak to cítíš ty sám, a máš na to právo.
Autor: Bob Lučan
2025 ©