Přehrával jsem si scénáře svého života a jen logr z odpolední kávy prozrazoval emocionální zářezy. Kolik soli se ještě do nich vejde. Spalující vášeň hasí proudy slz i když adresář svědomí nevyblednul. Já milovat umím tolik co vesmíru v nekonečnu jest.
Nikdy jsem nenechal vyhnat lásku ze svého světa, vždycky jsem ji potřeboval i když jsem zrovna zůstal sám. Byli různá období, kdy oděloval jsem sex od lásky. Dnes je to jiné, už tyhle dva aspekty neodděluji. Potřebuji cítit tu propojenost dvou, bijících srdcí. Říkám si kdo ještě v dnešní době napíše text o skutečné lásce.
Láska je to, i když její tvář ztratí původní jas a ty ji stále prosvětluješ svoji oddaností. Kdy múzou se ti stane už jen její existence. Maska zlouna je pryč a andělské peří slepené rajskou krví, je novým kostýmem pro život. Mnoho lidí si myslí, že milují, ale milovat znamená i krvácet pro toho druhého i nenávidět za to, jak moc milujeme i to je láska.
Láska to je "nad-zákon" i že z krále se stane žebrák, to všechno je láska, je to něco co se nedá nahmatat, ale nikdy to v mlze všednosti neztratíš. To nejsou jen doteky co jsi znal-a dřív. Tohle je chvění, kdy pláčeš štěstím ještě před orgasmem, kdy ležíte beze slova nehybně a oba to víte. Vnímáte tu úpřimnou vlídnost, kdy slovo hřích, nemáte ve svém seznamu.