Mé podivínské Já
Jsem němý svědek ve hře, jenž životem má býti. Tak do toho vy Ohavové, zkuste narušit mé vzpurné Já. Za víčky mám šarlatovou bolest. Ta mě konejší.
Jedovatá realita se plazí ke kolébce mých snů. Sny se sesouvají směrem k neprostupnu. Dráždím se svým prokrveným Egem a Ty otevíráš ústa na záplavu umění. Vím, že chceš moji sprostost cítit uvňitř, mezi bílými břehy.
To chci Ty Zvrhlíku a hodně hluboko.
Svoboda projevu hladí otvory našich dekadentních vášní. Lásko. Jsi tak sladká, až jsi mi zhořkla. Jako bych viděl přes romantiku Tvůj hřích. Svůdné Já mě učí nové ďáblovství. Potiše k Tobě našlapuji po koberci z těl Svědků Jehovových. Půjdu oddaně za hříchem až do konce. Láká mě tajemno a mokro. …
Bob Dekadent
2024 ©