Ne-hit aneb dejme šanci skryté kráse 2021
Vždycky se mi docela příčilo používat slova hit a když už mě bavil nějaký hit, bylo to v nehitové kapele. Klapky jazzového klavíru nabízí zamyšlení. Také mohu napsat. Mě se tahle deska líbí a přitom neznám ve svém okolí nikoho, kdo by mi to potvrdil. Mám to tak u mnoha hudebních seskupení, že se mi líbí většinou alba, které nejsou celkově tak přijata. Bývala doba, kdy jsem si říkal, že by si určité věci zasloužili víc pozornosti, ale berme to z té lepší stránky, takhle to máme my "alternativisté" aspoň více "pro sebe". Ono je v podstatě jedno jestli je to popík, gothika, alternativní rock nebo nějaký ten metálek, ale musí tam být ta duše, člověk to musí cítit. Vlastně mě většinou berou nehitové skladby.
Myslím, že opravdový hudební fajnšmekr ocení kouzlo alb skladeb, které se na něj nehrnou z rádií, ale umí si je sám vyhledat. Tak to mám aspoň já. Mimochodem je krásné stále něco objevovat, a to dokonce i ve starších nahrávkách, tedy albech kde byli určité skladby pro svoji nehitovost opimíjeny a museli čelit příkoří, které si nezasloužili. Žena taky neodhalí svoji krásu najednou. Já tohle počínání dnes sleduji s požitkem znalce, který se nevyžívá jen v melodice a líbivých refrénech, ale dává prostor i disharmonii, občasné nechytlavosti to je na tom to krásné. Vždyť my lidé máme taky svoje výkyvy nálad a neznamená to, že se k vůli tomu přestaneme mít rádi. Stačí otevřít srdce. O tom to je o čem máme za začátku smíšené pocity, může postupem času odkrývat své hudební kouzlo.
Napsal: Bob Lučan
2024 ©