Nostalgia 2020
Opětovně vcházím do snění o dávném světě, kde jsem se cítil nejvíc doma. Prokřehlá vášeň nadbíhat romantice mě stále tolik dojímá. Nová vlna praskala s vinylových nosičů a polibek znamenal ještě opravdovou touhu. Ano, každý to může cítit zcela jinak, ale já mám ty 80. léta nesmírně rád nejen proto, že se mi formoval hudební vkus, ale i proto, že se ty hudební žánry nádherně prolínali a přitom se o sebe nijak netříštili.
Připouštím, že vše je přirozeně ovlivněno věkem, vkusem a v neposlední řadě vnímáním každého z nás. Dnes je svět z mého- subjektivního pohledu jiný, méně originální a víc uhnaný. Tenkrát digitálky ukazovali čas, který hraje roli i v mém dnešním životě. Vůně žvýkačky Pedro vnášela radost do mých dětských očí. Vzhledem k tomu, že jsem byl tenkrát náctileté dítě, tak jsem spíš vnímal to příjemné kolem sebe, a tím jsem si ani neuvědomoval, že žiji v tehdejším Socialismu. V Anglickém Londýně už byl nějaký ten pátek otevřený první gothický klub Batcave a to formování gotiky se v Evropě dostalo až ke mě, prostřednictvím ranných nahrávek Siouxsie and The Banshees, Bauhaus, Bolshoi a dalších. Na druhou stranu já nosil i na ouškách červené, molitánkové sluchátka a ve walkmanu tehdy už "mainstreamovější" skladbu David Bowie- Let´s Dance, tenkrát nahraný na audio kazetě, zakoupené buď v Tuzexu, nebo na některé burze, kde jsem chodíval.
Detaily si pochopitelně nepamatuji jen úryvky, které jsou jako blikající střípky diskotékového stroboskopu. V podstatě jsem v určitém ohledu v tomhle stejný i dnes snažím se mít stále svůj svět. Byla to pro mě magie shánět to, po čem jsem toužil, rozbalovat ty mc kazety a vinylové desky bylo doslova rituální. S tím souviselo i to popisování mc kazet, občas prupiskou, ale já to už tenkrát dělával poměrně pečlivě na psacím stroji. Vlasy jsem si tužil mýdlem na ruce a vlnil se před zrcadlem ve vytahaném svetru při melancholických tónech The Cure. Ty bláznivé, střapaté účesy a odvážné střihy oděvů a lá Cyndi Lauper se nedají zapomenout.
Moc mě bavilo to objevování a s tím i spojená mladistvá naivita. Přál jsem si, aby vše kolem mě bylo tak nějak mystické, ale zároveň jsem nebyl jenom chmurný a zklýčený gothik. Měl jsem rád i barvy, slunce a veselý rytmus. Nepřemýšlel jsem jestli jdu "proti proudu, nebo s proudem", jen jsem vnímal svůj svět, kde ideál krásy představoval to, co jsem v té době objevil, protože jsem měl pocit, že je to tady pro mě. V tom shledávám význam i dnes najít si radost z toho co vás samotné baví a naplňuje. Vlastně jsem se ani nechtěl úplně vydělit, jen jsem využíval možnosti si život zpříjemnit. Dokonce si nemyslím, že by tohle vzpomínání bylo jakkoliv infantilní, protože i dnes mě příjde, že tehdejší muzika i přátelství mělo tak nějak větší váhu. Je to pochopitelně o lidech samotných, ale posouzení nechám na vás. Tímhle nostalgickým článkem jsem chtěl jen odlehčit proud dnešních dnů a udělat si i v současné době život příjemnější.
Napsal: Bob Lučan
2024 ©