Paměť a pokora... Prosinec 2022
Než si člověk něco skutečně nezkusí, neměl by se pouštět do nějaké předčasné kritiky, protože kritizovat umí každý, ale tvořit z noblesou málokdo. Psaní může mít i relaxační účinky na čtenáře. Mě jako autorovi to sice energii vezme, ale ta zpětná vazba mě zase dobije baterky.
Kam mi paměť sahá, vždycky jsem rád psal a tvořil. Dokonce začátkem devadesátých let jsem se částečně věnoval i poezii a povídkám o lásce. Nutno ovšem říct, že vždy to bylo v mém stylu, takříkajíc v mé režii. Dá se říct, že už tenkrát jsem si uvědomil, že pokud nebudu tvořit obecně, tak to bude psaní jen pro mě a pár vyvolených. Já jsem se s touhle rolí vyrovnal a s pokorou jsem ji přijal. Z mého pohledu je psát pro peníze, tedy plánovaně a předvídatelně, to je dle mého názoru cesta do pekla. Tím člověk splyne s tím, čím vlastně pohrdá. Protože moje slova mají být opakem toho co se běžně od autorů očekává. Samozřejmě to ovšem může být individuální. Od dětství mě provází situace jako vůně, vzpomínky a pochopitelně hudba. To jsou všechno aspekty, jenž mi umožňují opětovně prožívat nostalgické střípky, ze kterých občas tvořím i další články.
Nikdy jsem neměl dopředu vytvořené nějaké reálné koncepty podle čeho bych tvořil. Ta odvaha je v určité spontánnosti. Takže se nedá ani s určitostí říct, jak dlouho vzniká článek, může to být hodiny, několik hodin, ale i dnů nebo týdnů. V posledních letech píši nejraději na jeden zátah, dokud jsem v tom ponořený. Protože jak to přeruším, už se mi v hlavě shromažďují jiné kontury myšlenek. Realizuji to na svém dlouholetém blogu DekadenteMorfin, protože to je ten pravý prostor, kde mi to vyhovuje. Tenhle blog není jen ryze gothický nebo jen hudební, je to Dekadente-Morfin takříkajíc návyk na úpadku. Dekadence řekněme jako odklon od tradičních, společenských hodnot a Morfin jako návyková látka. Dekadentní prvky lze tedy najít i v druhu psaní, tedy literární sféře, ale i v gothické hudbě jakož to sub-kultůře. S tím rozdílem, že já jsem tu dekadenci přijal po svém v návaznosti na své pocity, které nejsou jenom ponuré nebo temné. Dokonce můžou v mém případě být i opakem nemravné zvrácenosti. Jinými slovy podat čtenáři i "dekadenci" jako něco uměleckého a dokonce krásného.
Nejsem příznivcem pesimistické filosofie. Možná bych spíš tenhle mýtus, který je i částečně spojován s gothikou, prolomil. Nijak zvlášť nevyzvedávám "bohemský narcisismus". Předávám rád myšlenky s pokorou a nadějí, že jsem to udělal upřímě a správně. Abych mohl dlouhodbě, respektive celoživotně žít ve svém gothickém světě, tak jsem se musel naučit rozmanitosti. Což znamená komunikovat mnoha způsoby, umět naslouchat druhým. Rozhodně nechodím pouze v černém a nekreslím okultní obrázky do skicáků. Nepřikládám své osobě výraznou důležitost. Když člověk dokáže potlačit svoje ego, ucítí mnohem větší svobodu. S tím i vstřícnost pustit se do další práce, která někomu udělá radost nebo ho něco naučí. Občas se dívám na některé starší články a samozřejmě tam najdu i body, které tenkrát formovali můj věk a z dnešního pohledu vyprchali. Říkal jsem si, to bych asi opravil. Potom mi, ale dojde, že to korespondovalo s určitou dobou a mělo by to zůstat takové jaké to je. Moje zvyklosti mě dělají tím čím jsem. Delší články nebo povídky beru podobně jako muzikant desky, vždy se k nim rád vracím. S příbývajícím věkem to je hodně i o pokoře a paměťi a ty mi zatím slouží dobře. Drazí čtenáři blogu DekadenteMorfin: Mějte krásný Vánoční čas.
Napsal: Bob Lučan
2024 ©