Máme tady podzim v plné své kouzelné síle. Hleďte na to nádherné období. Šlapeme po okrase stromů, ta dekorace pestrého listí se nám lepí na těžkou obuv. Každý rok se v tohle období cítím, jako bych byl na chvíli někým jiným. Kožený kabát zdobí melancholická myšlenka opřená o staré desky Cocteau Twins, kdy ještě byla avntgarda opravdovou avantgardou a hlasový projev Elizabeth Fraser nám vykouzlil trpký úsměv, když jsme pohlíželi jeden na druhého s údivem hudební autentičnosti.

Letos jsem si na nezapomenutelné momentky vzpomněl i zejména proto, že se nám po letech odmlky o slovo přihlásili britští Echo And The Bunnymen, právě kapela, která vznikla už v 78. roce a byla v 80. letech řazena i k nové vlně, a že to tenkrát byla nová vlna. Aktuální deska má název The Fountain 2009. Příjemná muzika, zvlášť v tohle období, kdy se nostalgie rozprostírá mnohem intenzivněji. Moc rád vzpomínám na jejich alba Heaven Up Here (1981), Porcupine (1983) nebo skvělou desku Ocean Rain (1984).

Podzimní ovzduší působí až hypnotickým dojmem a v určitých chvílích člověk pociťuje Deja Vu. Hudna, ta mocná čarodějka promítá do podvědomí, co že jsem zrovna dělal, když vyšla deska Vision Thing (1990) od Sisters Of Mercy. Kolik že spřízněných duší tenkrát pociťovalo euforii o dva roky později u Masque (1992) od The Mission nebo kolik polibků jste dostali na větrem popraskané rty, když jste měli ve sluchátkách Bloody Kisses (1993) od zelených gothiků Type O Negative. Čas je neúprosný. Já se ale neměním.

Dnešní páteční podvečer mám stále ve znamení gothic rocku a dark wave hudby, po výtečném australském souboru a jejich Boulevard Of Broken Dream se nachám unášet zasněnými tóny Faith And The Muse a Clan Of Xymox. Obě zmíněné kapely nás ovlaží na nadcházející Castle Party 2010. Takže o to více motivující.

Žehnám podzimu za podpory „Zyklus“ od Girls Under Glass a čekám na neposkvrněný sníh, bílý jako dekorativní lilie z Valorova mikrofonu. V lednu nás budou čekat Christian Death v Bratislavě a i když bude zima a naše tváře se budou potají proměňovat v růžová poupata, jenž nám napoví, že pokud nemáme make-up, tak do upírů máme daleko. ...

I tak ale naše magická mysl už bude naladěna na dokonalou krásu hudby, která na mě vždy působila a stále intenzvně působí jako médium mezi sentimentálním vnitřním a vnějším světem. Doména ducha i těla. Tuhle otázku mně uměl zodpovědět právě šaman Valor se svojí chotí. Abych nezapomněl, ještě před koncem roku 2009 zahrají slovinští elekro-političtí průkopníci Laibach i se svým doprovodem Juno Reactor, 9. prosince v Lucerna Music Baru.

V dnešním podzimním článku je trošku informací, co se chystá, ale zároveň trochu vzpomínání, které k mému psaní patří. Cítím společně s podzimním vzduchem, který mě vždy uvádí do dalšího stádia učení v psaní o hudbě a pocitech, které ve mně, v nás vyvolává. Znovu nahlížím na ověřené učení vnitřních sfér božských Fields Of The Nephilim, tak hladový po jejich novém hebrejském potomkovi. Ta podmanivá křehkost při poslechu podzimní gothiky mě občas nahrazuje krutá odlidštěnost industriálního hluku Einstürzende Neubauten, ale jak je již dávno známo, bolest a rozkoš jsou odnepaměti dvěma stranami jedné mince.

V minulosti jsem společně se zesnulým Rozzem otvíral imaginární školu death rocku v recenzi Death Club, ale také jsme šli po stopách synth popu v Novoromantických Osmdesátkách. Vždy se střídala úzkost se sentimentem. Né vždy bylo lehké tohle skloubit, ale já to prostě riskl zrovna tak, jako když vítám disharmonii v netradiční hudbě.

Za velkou událost je pro mě, dá se říct z tuzemské gothic dark wave scény 25. výročí skvělé kapely L´ahká Múza. Píši tuzemské, protože když kapela vroce 1984 vznikla, byli jsme ještě ČeskoSlovensko. Kapela tehdy vznikala na pozadí post punku a dá se říct i nové vlny, takže jsem opravdu velmi rád, že je tenhle originální soubour stále na scéně. Stále mám v sobě onen pravověrný pocit sounáležitosti s hudebním undergroundem, kde se cítím nejlépe.