Příroda
1.Červen 2022
Ledová krusta se konečně otřásla. Promlouvám ke stromům a nebe je svědkem mých čistých úmyslů. Tolik krásy v přírodě, tolik zklamání ze světa tam kdesi ve společnosti plné nenávisti. Kde se jen tvoří a boří. Prozření se prodírá přes beton, asfalt a sklo. Zóna strachu pro jednoho a druhému v blahobytu jest. Lidstvo se řítí do propasti. Přítomnost se rozplývá v prapodivnosti a poprava současnosti káže davům. Tohle bude tak jak my řekneme! Ach Bože ty jenž si dál jak za hranicí pozorovatelného vesmíru. Ty to vidíš, odpusť jim, dej jim znamení, kde mají najít svoji duši. Já jsem ještě cestující v evolučním vlaku spravedlivých. Dost už bylo hrubých testů, lví drápy zbrocené krví jdou vstříc za podpory magnetické smyčky. Jsem ryzí vzbouřenec z Karpatských vrchů.
Oko mé na širé pláni už rozezná útržky andělských mraků. Vidím dorůstat měsíc do úplňku. To přicházejí zvířecí zákony spravedlivého lovu. V té tmě se do ticha rozléhá moje žadonění, kde věta touží po smyslu vědění. Jasan jásá a vítá zpět člověka. Vrásčitá domovina, mé království v srdci lesů, hor a řek. Tam v kráse roztoužené opravdovosti. Zúročím negativní prožitek do podstaty lidství. Příroda je tvrdá jako skála, chladná jako led, žhavá jako slunce, měkká jako hlína, hebká jako mech. Je to matka nás všech. Uvědomění si právě započalo...
Napsal: Bob Lučan
2025 ©