Shnilé Jádro Poesie

Shnilé Jádro Poesie

Raděj ksichtem v blátě, než strávit jedinou minutu prací pro to břemeno, nazvané systém. Proč má někdo u Boha protekci? Znám plno básníků s laciným veršem. Jejich slova zní až trapně. Nepopírám však, že i ty mohou mít svůj skrytý půvab, já ho však doposud nenašel. Kochám se balzámem, šťávou z Lolity. Vytekla z ní jako vzpomínka na trpký sentiment.

Kde a v čem hledat umění, snad v bezvědomí? Lze snad dotknout se umění při vědomí? Obrácená věta tvůrčího smyslu. Dotknu se někdy diamantového snu? Vidím se, jak stojím na terase a mám rozhled mezi stromy, nebo jsou to nohy? Gothické uhlí, sněť v zchátralém těle. Múza v děrovaných silonkách předstírající zájem o stárnoucího poetu, kterému Satan šimrá jeho Ego. Requiem za bohémský život znamená ukřižování mysteriózního světa kybernetickou disfunkčností. Chápete vy zkurvysyni vůbec proroctví shnilého jádra poesie? Je to jako najít umění v heroinové barvě aniž byjste se dotkli drog. … Barva je totiž bílá, ale i černá až běda. Zase jsme u těch dvou barev. Dobro křížené se zlem v podzemní šachtě.

Padá sníh i v létě? Nebo to je jen promáčená blůzka deštěm, pokřtěná v nemoci být dříve dospělý. … Skoro rozmanité postavy hrají před mou duší podivné divadlo. Figurýny v něm jsou jako panenky sešité levným stehem subkultury. Kde je ten Duch Anarchie?!!! Kurva, vzbudil jsem někdy váš zájem?!!! Kolik lidí mě v minulosti vehnalo svými řečmi do absurdních diskuzí a já jim prokazoval tolik pozornosti na úkor osobního života.

Vnitřní zhroucení se opakuje. Satan už jen nešimrá, ale trýzní, vybírá si daň za publicitu. Zasvětil jsem naivní moudrostí ty, co mě považují za nabubřelého. Četli špatně a zneužili mé písmo. Škoda umění pro dnešní svět. Je třeba jen vybrat to shnilé jádro poesie. Můj život je slovní pohyb. Arytmie z kofeinu rozjíždí další hru na slepou bábu, ale já stále vidím a prozkoumávám bolest, ačkoliv mě to doktor zakázal. On, ale nezná půvab dekadentní filosofie. …

Stále bdím nad svým tesklivým životem plným vybledlých přátel, před kterými couvám. Jsem profláklý právě svoji anonymitou, hnusím se sám sobě a je odvážné to napsat, nikoliv však vypočítavé. Pokání formou psaní dosáhnu na čas duševního klidu. Nepište mi o depresích, které znáte, věřte, že nejsou skutečné. O skutečných totiž nikdo nepíše. Tam jen provaz je mu Přítelem. Shnilé Jádro Poesie. …

Neumím naznačit směr, jak budu dál rozvíjet své niterní hry. Vím jen, že mapa ráje to asi nebude. Píši tak, aby i prosté věci nabývaly pěticípých tvarů. Můj všední život má spoustu chvil tak pokleslých a tak povznášejících. Mé řádky nesmí svazovat, jsou opakem všednosti, mají spíše herní charakter, mají působit uvolněně, ale nezbaví nás existenční tísně. … Na čas se nakloní jako sníček od snílka. Země se nedá nijak zpracovat, ale svůj stav mysli máme v moci. … Nucený materialismus je jako shnilé jádro poesie a podbourává umělecké hnutí. Je čas se vzbouřit a vytvořit svým výkladem anarchii, která zašlape do země stádnost umělých celebrit. Kam se schovala Láska, Vášeň, Touha po Kráse? Boj o přežití překazil iluze o romantismu!!!

Bob Lučan