Spiritualita kosmu 2020... a stále se mé vědění rozpíná...
Snažím se sám sebe vnímat, někdy se nic neděje, jindy jako by přišel příliv informací do mého vědomí. Sice neumím přesně popsat odkud jsou, ale o to víc si jich cením. Je to určitá vnitřní spiritualita vlastního vědění. Občas jsem schopen sám sobě odpovídat, na to co jsem dřív nevěděl. To už přikládám vyšší moci. Pokud chci někoho učit, například mojí oblíbené gotice, tedy hudebnímu stylu. Snažím se tak aplikovat své vědění pokornější formou. Né vždy, když vidí orel holuba musí hned útočit.
V tom je právě to vědění, z čehož může vyplývat i jistá dávka skromnosti. Když popisuji pocity, například z některého alba, snažím se to optimalizovat k cíli, přes nějaký čarovný koncept, a tím může být i ta deska identifikovaná a vlastně nesmrtelná. To co vím o muzice, jsem se dlouhá léta snažil pochopit a následně to předávat dál. Jako by v temné hmotě byla hudba jako mezi-galaktická řeč. Jsou to to jen mé vize, ale jsou mé, a to mě těší, když píši takříkajíc z duše. Je to jako, když muzikanta napadne nějaká melodie. I když mám v jistém smyslu rád vědu, tak ve svých niterních pocitech nepotřebuji ověřitelné poznání toho, co vnímám. To co vím to vím a už jenom tím, že to vím věřím, že to existuje. Mám svůj vnitřní vesmír a těším se z jeho přijetí.
Napsal: Bob Lučan
2024 ©