Stále sám sebou. ...
Tak zase trošku delší článek určen zejména těm, kteří se se mnou ztotožňují. Věřili by jste, že i po těch letech psaní pokaždé, když znovu píši něco nového nebo v mém případě spíše staronového, mám stále stejnou trému. Tohle bude zase konroverznější téma a jak jinak než o hudbě a věcech kolem ní. ...
Ahoj Lidi, tak už se nám snad konečně otepluje. Musím se přiznat, že letošní práce na DekadenteMorfinu mě dala docela zabrat. Člověk musí ze sebe dostat nejenom to nejlepší, ale i to, jak to opravdově cítí a věřte mi, že já mám pro články i hudbu jako takovou výrazný cit, i tak se ale stále učím něčemu novému, i když zůstávám sám sebou, což je pro mě nesmírně důležité, tak jako zmíněné emoce pro psaní v DekadenteMorfin, aby se od jiných hudebních webů lišil. Občas vám to mohou narušit osobní záležitosti nebo nečekané věci jako úmrtí Petera Steela, z něhož jsem se ještě stále nevzpamatoval. Určitě máte i vy své vnitřní pochody a citění pro hudbu, zrovna jako já a ostatní z DekadenteMorfin a jsem rád, že vám mohu být občas nápomocen, a to nejen přes články co píši, ale i například užitečnými informacemi.
Do psaní se opravdu hodně zaberu a prožívám to až dokonce. Dnes jsem chtěl říct i to, že jsem docela pyšný na to, že jsme vytvořili příjemné prostředí pro lidi s trošku řekněme nostalgičtějším, hudebním vkusem. Jde o to podívat se na věci více ze široka, proč to takhle dělám? Většina mého cítění by se výjímala dobře i na papíře, takže i na papír píši a to odjakživa. ...
Nemohl bych se začlenit asi do jiných redakcí, protože mám svůj vlastní názor a v určitém směru i dosti specifický způsob vnímaní hudby a následně psaní o ní. Také jsem si všiml, že některé ať už hudební nebo řekněme Gothic Dark weby mají poměrně odličtěný způsob komunikace, včetně prezentací nejpodivnějších post žánrů, electro sexy výplodů a prapodivné kultůry, která s mým cítěním nikterak nekoresponduje a já věřím, že se najdou lidé, co mi dají za pravdu. Osobně už nepotřebuji stopadesátou vlnu "gothiky", různých post industriálních glam machinací nebo post rockových kapel. Mě právě ten rock, a to cítění s ním zajímá a tím vždy zůstanu sám sebou. Rád prožívám tu přirozenost, kterou nám vytvořili Bauhaus, Christian Death, Fields Of The Nephilim, Sisters Of Mercy, Red Lorry Yellow Lorry, Bolshoi a další klasici žánru. Jistě, vývoj jde dopředu, v pořádku, ale němělo by to přesáhnout určité hranice vnímání. Když jsem psal o gothic rocku, tak vždycky celým svým srdcem. Můj zrak stále spočívá v minulosti, a to i v souvislosti s metalovou hudbou, proto jsem i psával články, které určité věci vyvraceli. Ten metal, co mám rád já, neměl potřebu vykrádat gothické hrobky. Existoval v 80. letech docela dobře vedle nich. Osud mě prostě obdaroval takhle smýšlet o svých pocitech. Věřte mi, že když mě osloví nějaká nová kapela, budu o tom hned informovat. Najde se plno nových death rockových kapel, jenže já v nich většinou slyším ranné Christian Death nebo Alien Sex Fiend, a to si pak raději zapnu originál. Musím říct, že i když je dnes přehršel nových, technicky vyzrálých souborů v melodickém mixu core metalu, symfo metalu, gothic metalu, já zase raději volím tu původnost z mnoha důvodů. ...
Gothic rock si zapnu proto, že se mě líbí ta jeho atmosféra vycházející z punkového torza baskytary, dokresleného alejí chrastivých kytar, přičemž ten rock mě tam sedí. Nepotřebují teda dnešní "post rock". Já vnímal post punk 80. let jako poetičtější formu punku a v jistém směru zpomalení žánru, přesto rock bych nechal na svém místě. Dnešní "cyber gothic svět" má pro mě dosti studenou náruč. Můj svět je odlišný od světa dnešní "temné subkultury". Fascinuje mě styl gothic rock, nikoliv škatulka "post gothic electro" a podobně. ... I když ve většině případů z těch interpretů podobný patos skutečně vyleze. Můj život mě za každých okolností formoval jako rockera od dob, co jsem v nímal punk, gothic, metal. Tenhle post mě z toho vždycky nějak vylezl, protože rocker může mít rád gothic rock, death rock, art rock, hard rock, glam rock, ale i metal. Je to v jistém směru takové mé jádro. Takový prostě jsem, nejsem schopen podléhat trendům a snažím se i aby měly všechny články vlastní originalitu.
Od dětství mě nejvíce přitahovala hudba i četba smutná a vše, co je spojeno s optimismem například amerických středoškolských filmů na mě působí velmi falešně a dokonce mě to uráží a ruší chod naší domácnosti, tak jako plno zdeformovaných současných hudebních kultůr a kalkulem napěchovaných stylů. Těžko vše vysvětlit, ale v doom metalu mám zase v oblibě to funerální pomalé kouzlo, které mě zahrnuje už od dob ranných Black Sabbath svojí ponurostí. Nehledám tam výraznou techniku, nýbrž atmosféru, kterou mně nabízí například ze 70. - 80. let Pentagram, Saint Vitus, Candlemass, Trouble. .... V 90. letech pak bezvýhradně velmi uznávám kapelu My Dying Bride, Sleep, In Desinence nebo seancemi duší zemřelích násáklé Esoteric. V 80. letech jsem totiž zároveň objevil gothickou i metalovou scénu a oslovovali mě obě, ale nespojoval jsem je, každou jsem vnímal individuálně.
Dnes jsem vyspělý sběratel a s údivem sleduji, jak má všechno rychlý spád, což paradoxně poskvrňuje nás všechny. Navíc když je možnost všechno stáhnout, ztratilo to kouzlo a díky tomu vzniká i plno sraček, které by se za normálních okolností mimo médium zvané internet neuplatnuli ani jako paskvil. Co naplat, život jde dál a vím, že jsou mnohem důležitější věci, než nekonečné diskuze na tohle téma. Vlastně když jsem v minulosti vysvětloval pojem Gothic Rock, myslel jsem tím zejména 80. léta, nechtěl jsem mít jen čistě "gothic web", chtěl jsem vytvořit zin, kde můžou existovat i dva rozdílné světy, aniž by spolu souviseli a myslím, že se mi to docela podařilo. Faktem je, že oba jsou Old Schoolového zaměření a současný metal i současná gothika nemá nic společného s old schoolovým pojetím metalu a původním gothic rockem. Já jsem pro, aby si lidé uchovali svůj vlastní pohled jak na život, tak i na hudbu. Je jasné, že je každého věc, co poslouchá a čím v dané době žije, člověk se mění, i já se měním, ale to jádro tak nějak zůstává. Myslím, že každý člověk je zodpovědný za to, jak muziku vnímá a nemusí se nechat tlačit do nějakých rádoby líbezných rádiových vln. Tak já jsem stále stejný maník, co sbírá plno mně blízké hudby, stále jezdím po koncertech a festivalech a mnohdy sotva existenčně výjdeme, ale dělám stále co mě baví.
Náš blog DekadenteMorfin ja takový hudební nekomerční seriál pro dospělé, tvořený člověkem, kterého to prostě baví a nemůže bez hudby žít. Moje články jsou v největší míře reakcí i na to, co se v rockové, metalové nebo gothické hudbě odehrává. Člověk, který by měl opravdový zájem si ode mě něco přečíst, by měl zavítat i k mým starším článkům. Ti, co je znají, ti mě určitě správně chápou, jinak by ani logicky nečetli další. Kvůli těmhle, ale i jiným aspektům je pro mě velice těžké sestavit tým podobně smýšlejících lidí, jelikož i když už se mi nabídlo několik osůbek do redakce, jejich názory by většinou popírali to, co já sám prosazuji. Proto je taky DekadenteMorfin tím, čím je sám sebou. Jsem rád, že máme se svojí Přítelkyní Morti stejného koníčka, i když jsem podstatně starší, velice dobře si v muzice rozumíme a Morti umí dobře naslouchat, když jí přednáším. Její táta je muzikant v rockové kapele, takže jsme taková hudební rodina. On poslouchá spíše starší věci jako Yes, Pink Floyd a pod. ...
Já jsem velký nadšenec do osmdesátek a celého toho tehdejšího undergroundu ať už šlo o gothiku Fields Of The Nephilim nebo old school doom metalové Saint Vitus, na gothic rocku i death rocku se s mojí Přítelkyní naprosto shodneme, v podsatě jí vyhovuje to, co mně. Bauhaus, Christian Death, Alien Sex Fiend, Fields Of The Nephilim, Bolshoi. Zasvětil jsem ji do staré školy a dnes je ortodoxnější víc, než já sám. Poslouchá ty nejzvrhlejší desky od death metalových Autopsy, drhne industriál typu Neurosis a ctí spolu se mnou lidi jako je Valor Kand, Glenn Danzig, Carl McCoy, Nick Fiend a další. ... Název našeho zinu souvisí i se samotným obsahem, řekl bych, že všechno na DekadenteMorfin se odehrává na temné filosofické bázi. Sám si všímám jak moji vrstevníci mají už odrostlé děti a jsou usazeni a já stále všechno obětuji hudbě a psaní o ní, skoro veškerý čas zabere DekadenteMorfin. Navždy budu prosazovat podstatu rock´n´rollu Motörhead, Sisters Of Mercy, AC/DC, Fields Of The Nephilim a plno i stylově odlišných kapel, kde ale vidím to čertovo rockové kopýtko. Nenávidím přemrštěnou tuctárnu neuměleckého techna, hnusí se mi hip hop, a zrovna tak je mi nazvracení se stylů jak emo core a všech těch synfo módností. Nejsem klasickým příznivcem jenom gothické hudby, ale někdo, kdo má rád věci kolem toho rockového jádra a spojitost gothiky s rockem začátkem 80. let mě naprosto vyhovuje.
Belphegor je metalovým důkazem toho, že i dnes se může hrát v old school temně blackovém pojetí.
Punk i hardcore beru ideově jako antipolitickou revoltu Dead Kennedys, Agnostic Front, Exploited, English Dogs, proto dnešní stylové škatulky jako emo core a pod. se mi příčí. V 80. letech jsem čítaval texty stylů kapel, trash metal měl například proti válečná témata, grindové texty bojovali za ekologii, black metalové zbrojili proti křesťanství a pamatuji, že gothické měly co dočinění s vampirismem. Dá se říci, že jsem v tom měl i větší pořádek. Jsem rád, když se kapela vyvíjí, ale zároveň by měla experimentovat do určité míry, viz. Paradise Lost, kde se se to vyvýjelo od death, doom metalu přes gothiku až k elektro popu a dnes zpět v dark "gothic" metalových vodách z důvodů, že ten stylový kotrmelec "Host" nevyšel nehledě na to, že poslední koncerty, co jsem viděl už nemají šťávu. Původně doom metalová Anathema se naposledních fošnách dá pomalu splést s Coldplay, tím chci říct, že si klidně vezmu na paškál i starší kapely. Takže měřím stejným metrem. Možná má někdo rád dnešní přepestrý mix různých vykradačů, dokonce i já se přistihnu, že si pouštím Deathstars a podobný partičky a Morti jenom kroutí hlavou a nese mi teploměr, jestli nejsem nemocný. ... Nejsem, protože docela chápu, že některým kapelám se nedá odolat. Vím, že Morti nemá ráda hudbu těch manekýnů 69 Eyes, co se stále převlíkají a slintají si prsty, vždycky demonstratvně pustí Danzig. Někdy mám pocit, že má mentálně víc let, než já. Vždycky ji říkám: Hele ženo, všechno jsem Tě naučil. ... V metalu je mi hodně sympatický styl jako hrají právě Danzig, My Dying Bride a moc mě chybí Type O Negative, v nich bylo všechno, co jsem měl rád anarchie i zatěžkaná osudovost. V black metalu ctím stále staré desky Venom, Bathory, Hellhammer, Buldozer a pod. Z norské vlny je pro mě nejpřijatelnější Darkthrone, naprostá klasika black metalu a stále hrají to své a naopak moderní metal, tak nesnáší, že jdou ještě hlouběj do rock´n´rollové historie, což mě vyhovuje v jejich tvorbě cítím tvorbu Bathory, Celtic Frost, ale i Agnostic Front a English Dogs, rokec i punk, black metal a ten rokec tam cítím jako čest, že dělají, co jim i mně je nejbližší a punk jako protest proti současnému mainstreamu, prostě dává mi to smysl. Mají stále onen heavy zvuk 80. let a dělají to i na úkor vlastní popularity. Je to tak přirozené jako, že své články píši z hlavy a vím, že je v nich něco jinak, než na jiných webech, asi v nich prostupuje určitá melancholie, která je mně vlastní. Musím říct, že dnes co se hudby a jejího stahování a produkování týká jako by se svět točil rychlej. Chtěl bych, aby byl internet až na okraji mého zájmu, ale to bych se pak nemohl naplno věnovat DekadenteMorfinu. Vlastně ani neumím vysvětlit proč mě některé současné kapely připadají hned jako by "rádoby hvězdy" celý dnešní hudební svět mně připadá víc řekněme negativistický. Proto i mé výklady jsou uměrné tomu, co se kolem mě děje. Když, ale potom napíši co si opravdu myslím je to skvělý pocit, kterému se jen máloco vyrovná. Na naše stránky DekedenteMorfin jsme dali i odkaz na Facebooku a z našeho blogu zase dáme libovolný přechod na Facebook, kde jsou už v těchto chvílích zprovozněna dvě fóra. Jedno je za měřeno na starý, dobrý metal a jmenuje se Old Schhol metal a muzika 80. let, takže se tam budou a už vyskytují věci zejména metalového undergroudu 80. - 90. let, je to z mé strany v jistém směru další z přirozených tradičních protestů proti všemožným náporům mainstreamových, moderně znějících produktů s naleštěným zvukem záměrně vytvořeným hitovým potenciálem zaujmout všemožnými způsoby. ...
Tohle fórum mám na starosti já a Morti. Dále je fórum nazvané DekadenteMorfin, jenž se bude soustředit na prezentaci nejrůzějších názorů a vzájemných odpovědí včetně fotografií, hudebních ukázek a pod. ... Fórum DekadenteMorfin bude zaměřeno zase spíše na post punk, gothic rock, death rock, dark wave a plno dalších spřízněných stylů, tady bude většinou odpovídat můji nový kolegvé Honza a Vlad. Když přibude něco ať už z metalové hudby nebo z gothic rockového dekadentního ráje odkaz můžete zachytit právě i na zmíněném forumu, stylové rozdělení už jsem nastínil, tak možná, že to bude mít nějaké výhody, a kdo by chtěl můžu mu odpovídat taky. Takže lidi mějte se fajn a věřte bude líp. ...
Bob Lučan Dekadent
http://boblucan.bloger.cz
2025 ©