BOB LUČAN, září 2008
Vzpomínka na Myšlenku
Zachytil jsem myšlenku, která uvázla na břehu vzpomínek. Ještě nikdy jsem se v neděli necítil tak volně. Tak volně ze vzpomínky na myšlenku. Představa, že jsem, mě blažila. Věděl jsem, že můžu psát doslova, kdy se mi zachce o tom, co je dnes umění. Nezaplétám se s dnešní maketou kultury a výhružné odstavce přeskočím láskou, kterou jsem zachytil v myšlence. Vzpomínám na jehlové střevíce obalené bahnem a dech kyselého vína.
Trpká nostalgie je svědectvím mého nitra a není se věru čemu divit. Proti dnešku já postrádám zbraně a dělám, že neslyším, to slovo, které mi kdysi znělo tak krásně, čistě a nevinně, kde vězí ta touha po něm? Chtěl bych se usadit na starém jevišti ze vzpomínkou na poraněném rtu. I když s snažím tvářit nezúčastněně, týká se mě to. Je kolem všeho více lidí, než normálně bývalo, a podsvětí staré scény bylo připravené k novému ukřižování. Sešly se davy lidí,aby pohřbily to, co zbylo z krásy. Skutečnost je dnes jiná, hrozně se všem omlouvám, ale už nemůžu dýchat. Stáhli jste smyčku tak silně a v zrcadle už není dětská . tvář. Nezasvěcení ovládají umělou hmotu nového post žánru. Nejde se vrátit zpátky na mejdan - a že to tenkrát bylo mejdlo! Karikatura stoupenců dneška nemá tu vzpomínku na myšlenku, jen systematicky devastují jak deštné pralesy v Amazonii. Čím víc však bojujeme proti popularitě oblíbeného žánru, tím je populárnější, proto já už nebojuji. Vím ale, že se můžu opřít, že jsem, co jsem, a že jsem tam tenkrát byl a cítil to chvění. Ten slastný pocit mně už nikdo nevezme a z internetu se ta vůně nasát nedá. Zkoušejte to dál a dál a kdo z vás za dvacet let si takhle vzpomene na myšlenku, ten měl dobrého učitele a napíše pokračování. Já stále věřím, že "Gothický rock stále žije" aspoň v mých myšlenkách.
Září 2008