Vánoční Představa

Vánoční Představa

Prosinec 2008
Přivítejte už druhé Vánoce se mnou a s mým mrazivým poetismem. ...

Bob

Za dveřmi stojí Láska. Nevím, jak ji pojmenovat. Kdysi jsem ji viděl sedět v přeplněném vlaku. Zmasakrovala mé iluze. Pseudoposvátná, perverzní, laskavá, krásná. Možná jen představa, kdo ví?

On: „Ahoj Lásko. To koukáš, že jsme se tu sešli! Proč na mě tak civíš, poupátko, ani tebe nebude mládí věčně objímat a krása tě zradí, protože se proti tobě spolčí ze stářím. Co najednou ten hanebný úprk před křížem? Mě přece těší, že jsi nakonec dorazila. Jaro je v krásném nedohlednu a lehká tíha zimních paprsků vyčaruje ráno s vánočkou a černým čajem.“
Ona: „Omlouvám se, já…“
On: „Vím, co jsi chtěla říct, to je v pořádku, můj zamrzlý lístku růže. Takže pro všechny: TOHLE je Láska a hraje hlavní roli v mém životě. Je jako sněhová vločka, když se jí dotkneš proteče ti mezi prsty. Tak pojď přece dál. No, jen pojď.“

Na jeviště s kluzištěm ovšem vkročila jen představa kající se lásky.
Sněží do našich vanilkových veršů, pustota se zaplňuje a Beliálův vítr duje v hlubokém tichu.

Vzpomínáme na odřená kolena a cukroví od maminky, to bylo ještě v době, kdy jsme nemuseli nosit andělskou masku. My jsme totiž byli malými andílky a snaha po zisku byla zakázaná. A postříbřený zvoneček nám vykouzlil úsměv ve tváři… už můžeme?
Ano!

On: „Mí podvědomí přátelé mě provokovali svými hříšnými pohledy, které jsem neviděl, jen cítil. Představo, tobě zatrnulo?“
Ona: „Jen jsem se zadívala do páru děsivě krásných magnetických očí, které mu dodávaly výraz životního psychologa a proroka dobrých zpráv v lavině vykouzlených myšlenek.“
On: „Láska má vždycky nešťastného ducha, proto si udržujeme aspoň tu nádherně naivní představu a fraktura srdce nám vychází až v první knize trpce poetických povídek. Nestrpím ve své představě žádné zábrany. Tohle není kroužek demonstrujících romantiků. Tohle je můj život. Nebo snad má představa o životě, která se rozkládá do dalších odstínů. Já jsem nikdy nepatřil mezi spisovatele fenomenálně laciných veršů, které jsi měla v oblibě.“
Ona: „Narodí se nové myšlenky a ty si je zmrazíš do kvádru grónského ledu a rozmrazí je až silný tlukot mého srdce, které utiší tvá antidepresiva léčivě hřejivého hlasu. Dokonce ti odpouštím delší proslov plný blažených vytáček a rozkreslených lží.“

Sněží, mraziví skřítci se smějí za oknem, přicházejí Vánoce - “doučování citů.“ V tomto období i dramatici roztají, odpouštějí a snad se i správně rozhodují. Skřítci hrají píseň Vánoc. Nordická krása sdírá naši kůži na krev emocionální silou upřímných slov a neprůsvitných vět pro další rok.

On: „Má Představo, medový vosk kape z tvých očí, to jsou posvátné slzy.“
Ona: „Tvůj elegantní únik od naškrobeného sáčka přes literární tvorbu se také nezměnil.
Je tak kouzelný, tak nádherný, tak krutý, tolikrát už jsem se snažila evakuovat z tvé mystickopoetické oblasti, ale ty vždycky musíš překonat sám sebe…“
On: „Ale jen díky představě o tobě.“

Hvězdná noční obloha svítí na plavé vlasy, symbolizující černou a bílou záplavu světlé noci. Sněží a za oknem se smějí skřítci, dýchají na okna mrazivým dechem a otevírají náruč zimy. Sníh prohořívá touhou Vánoc, led hoří představou o Lásce v posvátném období. Prokluzujeme svými dušemi, akupunktura malými rampouchy ze zmrzlých okapů, krůpějky pokrevní vášně voní jehličím. Naše rty už nejsou na pochybách. Memoáry a nasládlá vůně marcipánu rozkrojily hvězdu pentagramu v jablce hříchů. Duchovní nutkání znásilní každodennosti. Velkolepá vánoční orchestrace. Modlení u zlatých křížů. Nová kropenatá planeta, ze které sněží drahokamy pro všechny lidi na zemi.

Vichřice pohádkové rozkoše otevírá Vánoce na našem blogu.

"Dekadent"

www.boblucan.bloger.cz

Autor: Bob Lučan "Dekadent"

"DekadenteMorfin"