Vesmírný sen 2021
Snová sci-fi úvaha...
Ulpěl jsem pohledem na noční oblohu, na tu krásu, která se na mě valila. Bylo to víc než jen hvězdy, planety a galaxie, bylo to usínání v peřejích slasti a smyslnosti. Vnímal jsem to pouto s temnou energií, která ale nebyla tak temná jak by se zdálo, spíše éterická, průsvitná, něžně prostupující. Něco tak silného jsem snad ani nečekal. Z očí jako by se staly teleskopy s kamerou, co dohlednou až za horizont událostí a potom ty pocity přehrávají přímo do duše. Nemohu rozlišit sen od reality. Vím jen, že jsem podvědomě vnímal něco zcela jiného než na co jsem byl kdy zvyklý.
Ta vize mě zcela opanovala mysl a potom už se pozemské věci začaly stávat tak pomíjivé. Ano, možná, že to byl jen sen, ale takový, že jsem to v tom snu nemohl rozeznat. Bylo to nesmírně daleko v jiné galaxii, kde kolem záhadné dvojhvězdy obíhala na první pohled plynná exoplaneta obrovských rozměrů. Uprostřed se vznášeli prazvláštní bubliny, jenž by se daly u nás přirovnat ke kontinentům, světadílům. Vznášející tvorové podobní andělům, kouzlili něčím, co na první pohled vypadalo jako duha. Byl jsem někde mezi nimi, promlouvali ke mě skrze slastný vítr v mé tváři. Tahle telepatie mě doslova pohltila v dobrém slova smyslu. Tam kde by nikdo nečekal život, to životem doslova bujelo, jen tuhle formu lze poznat jen skrze snění vyvoleného, který dokáže věřit.
Obrysy mnoho kilometrových budov, které se táhly do nedohledných výšek, byly skoro jako živé, mihotající se organismy. Vše bylo tak přístupné a zároveň nedosažitelné. Nepůsobilo to ani jako ráj, ani jako peklo. Bylo to spíše něco jako vyrovananost, byl to model planety, která měla zelankavě fialovou barvu. Obyvatelnost spočívala v krystalickém vánku, jenž dokázal nasytit i napojit. Tak silná inteligence těchhle tvorů, kteří byli propojeni se svými věcmi i stavbami by svojí nad-inteligencí pozemšťana nejspíš ovšem i lehce frustrovala. Žádný systém vlády peněz, jen zvláštní živoucí objekt s duhovými chapadly, napojený na bubliny, kde vzniká telepattické smíření a klid. Modrá tečka za očima, šarlatová bolest na hrudi probouzí pozemšťana. Ano, jsem zpátky na zemi. Vlastně byl to jen sen? Pokud ano, tak vesmírný sen.
Napsal: Bob Lučan
2024 ©