Mnohdy až na konci článku pro něj vymyslím název. Je to spíše druh nutkání, jako právě teď. Nic nemám zapotřebí přepisovat, protože by to ztratilo autencitidu. Lidé se bojí psát nejen o hluboké Lásce, ale i o mnohem bolestnějších věcech.

Kdo mi vysvětlí toho netvora, který v člověku dřímá??? Proč máme ty tolik podivné vize, které se podobají kryse v bludišti a Vy hledáte východ?

Já jsem vlastně pořád někde na začátku. Tělo stárne a mozek si dělá co chce. Registruji ale, že stromy teď na jaro mnění barvy. Tolik miluji a vzápětí nenávidím svoje snění. Rád bych příjmal každý den tak, jak je mi dán. Třeba se jen dívat jak schne voňavé prádlo, přes stesk nezralých jeřabin nebo zírat na mlčení, jak nic neříká. ...

Proklouzávam systémem svým umněním. Dá se říct, že čarovná hudba protéká do mojí duše jako sladký med. … Pokud se dostane do krve jiných, může být však jak hadí jed.

Staroškolská literatura není tak marná a věřte, že dnešní zmoklé svědomí falešných hráčů se vyrazně liší od výprodeje opotřebovaných desek. Píši dál usazený za polozavřenými dveřmi, aby se ke mně dostaly tóny z vedleší místnosti, kde hraje piánko Led Zeppelin. Představuji si, jaké by to bylo psát knihu někde na jihu na prosluněné terase. …

K psaní pro Vás i mě samotného jsem připravený ve chvíli, když mě připadá, že nemám vlastně co psát. Je velmi zajímavé, když si člověk při přečtení některého z dřívěších článků uvědomí, co mu u toho tenkrát hrálo za hudbu, což je potom jen krůček k tomu vzpomenout si, jak se cítil. Kdo řekne, že nemá motivaci do psaní opakovaně, psát nejspíš neumí. Myslím, že pro opravdového spisovatele může být motivací právě to, že ji nemá. Dokonce je to výhoda, protože mu vykvetou v hlavě myšlenky, které by běžný člověk zavrhnul, a tak se liší průměrnost a všednost od něčeho vyjímečného. Podobně je to i s hudbou. …

Nejsem přímým zastáncem toho, aby příběh, který napíši držel úplně pohromadě. Měl by však mít strukturu oběvování. Tedy že i když se po čase k němu čtenář vrátí, něco si v něm najde. Musím říct, že subjektivní postoj k mému psaní článků mě popohání originálnějším směrem, než hromadná chvála. Jsem totiž následně schopen přemýšlet nad sebou z více perspektiv.

Zkusíme nějaký příklad, víte něco originálního, aby to bylo trošku originální, ale i jednoduché a kapku dekadentní.

Mám takovou větičku napsat? Že ano?

Co takhle, že Heroin je flirt se smrtí nebo Ženský takt, je krásný, nasáklý emancipací a je tolik odlišný od sofistikovaného, mužského ega. Zvýšený hlas na svou drahou polovičku vytváří bolest na hrudi.

Autor: Bob Lučan

Dekadent

Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad

Facebook Twitter

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno

1. Výjimečnost »

Charlota z IP 88.102.139.*** | 7.11.2011 16:02

Pane Básníku, ve Vašich slovech se člověk zamotá a objeví neskutečnou krásu, která dokáže až omráčit. Jako vůně svěžího prádla, v okamžiku, kdy prolétne duší a ukryje se v jeřabinách mlčení. Je fascinující sledovat zástup písmen, která uvíznou ve Vašich větách a vytvoří ten nejpozoruhodnější jinotaj....

Komentování tohoto článku je uzamčeno.

Jméno:
Heslo: