Vzpomínka na Myšlenku II.

Napsal DekadenteMorfin (») 3. 1. 2014 v kategorii Poesie, úvahy a vzpomínky, přečteno: 1170×

Vzpomínka na Myšlenku II.

8. 11. 2011 Gottfried/Bohumír

 

Před pár lety jsem psal článek Vzpomínka na Myšlenku, tak jsem se rozhodl pokračovat. Je to opět jen vnímání, které může chvíli spát avšak nikdy ne zmizet. ...

 

Myslím, že psaní se nedá uspěchat, tedy pokud nejde vyloženě jen o strohé informace o aktulní nahrávce. Vlastně záleží na jaké bázi své stránky vedete a na co je od Vás čtenář zvyklý. Zda na standart nebo na nějaký, řekněme umělecký posun. Pokud jde o ten standart tak možná i ten by měl být psán tak aby byl svůj. ...

 

Moje kroky nikdo neslyší, jsem pod hladinou vnímání. Mé smyslové orgány tak toužebně podléhají tomu okrajovému žánru. Ani dalších tisíc let mě nezastaví od Vzpomínky na Myšlenku. Né. To není filosofické okecávání, spíš šestý smysl v bludišti paměti. Letargicky pomatená současnost brouzdá v temnotě, aby posbírala střípky stravitelných okamžiků a nalepila je na svůj nový zvuk. Elektrická barva tančícího dneška je dobrá snad pro jeden večer, ale kdo si ji přehraje za třicet let? Vzpomene si na ni někdo? Je období, kdy má duše byla znovu povolána promluvit k Vám étrickým hlasem. Tu součástku, kterou měli ve svém domě Bauhaus není možné nahradit. Tak jako bývalo spoustu přístrojů, jenž vydržely mnohem déle, něž ty, které jsou kmání dnes. ...

314301-219194578145647-100001653190232-563401-720493005-n_2

Procházel jsem se takhle po Ostravě v tričku Bauhaus a jeden mladík mi řekl, že mám tričko s propagací obchodů. Bylo to úsměvné. Myslím si, že vzestup člověka může být umožněn selháním vlastních myšlenek a svého niterného chápání danné pravověrnosti. Můj motor pohání désítky zasvěcených průkopníků a ti mi také pomáhají utírat „fosforové stopy“ digitalního věku. Jsem zpět. Ssebeklam nezvítězil. Vynil je můj Pán.

Že mládí o mně vede posměšný šepot? Ach ta pošetilá pážata. … Meditace v oblasti sentimentálního smutku není depresivní, to spíš tak jen působí na lidi, co neznají meziřádkovou řeč. Tu já nazývám citová. Spontánost byla tenkrát na prvním místě. Burzovní nášivka, spínací špendlík a vše zahrnující batika. … Psaly dějiny naší revolty.

 

Zítřek je olověný a politické svině ohavně reformují. Moment za okamžik se vrátím. …

O několik minut později. …

Tak už jsem zpět. Přátelé jen jsem si šel vložit do přehrávače disk Dead Kennedys, ano, přesně ten, na který jsem psal na DekadenteMorfin recenzi. Vždycky když naznačím jen něco málo o politice, tak jsou to právě oni, kteří mě z toho prokletí dostanou.

Jsem zpět! Píši, vnímám, manifestuji a zase vzpomínám. Nejde zbořit strukturu mých nostalgických snů. Někde jsem zaslechl: Bude Vzpomínka na myšlenku pokračovat?

Bude. Zrovna jako že Gothic Rock Stále Žije.

Proč ten původní. Snažím se mu stále vdechovat život právě i ve Vzpomínce na Myšlenku rozdýchávat jeho infarktové stavy, které získal z hektické abnormality dneška. Kdo jsme, kde jsme? Průběžně nám diktují ti Oni. … I o těch už jsem se zmiňoval. … Prapodivné podmínky drtící naší osobnost. Komp, aspirin, kafé a mokrý ručník. Dřív to byl zmuchlaný papír za psacím strojem a štítky potajnu napsané, ale právě v tom bylo to tajemno.

Zpracování a vylíčení anarchistické spravedlnosti, která se tenkrát formovala do básnické zdvořilosti, poetické to chytlavosti. Ano, mluvím o Goth. … Voní ta náruč lilijí z Valorova chrámu, vidím ta obnažená stehna ženy po jeho boku. Absinth stéká po bradavkách vybledlé dívky a skalní si podává ruku se svým hrdinou. … Rozzův svatební závoj slíbil dekadenci věrnost před ďáblem, jenž stejně andělem jest. Vnímání hudby a sebe sama naznačovala spontánost, určité následování naší vůle, našeho věku, našeho srdce. Gothic Rocku.

Punk byl poupě a Gothic byl květ.

Určitě všichni znáte květy z umělé hmoty, občas se používaji jako nevkusná dekorace, tak přesně ty jsou dnes všude. Na první pohled vypadají dobře, ale nevoní! Tak, jako tenkrát. Náš netopýr letí a nese dávku zlatého věku.

Já stále cítím, jak Mrkev Obecná roste na hrobech prokletých básníků a zhýralých umělců. … Vzdálenost mezi Bohem a Ďáblem je vnitřní život. Hledám tu uhrančivost a sílu měsíčního světla, které tolik hřálo svým chladem. Byly by to právě vzpomínky, ze kterých čerpám, žádná komerční atrakce ba ani vzdušný zámek, ale téměř hmatatelná myšlenka na mém rtu. … Neumím vlastně určit svoji ani Vaši definici, ale chci dávat sobě i Vám netradiční radost.

Je nádherné mít Vzpominky a k nim jako bonus Myšlenky. Tomu se říká Vzpomínka na Myšlenku. …

 

Autor: Bob Lučan Dekadent

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Arise666 z IP 217.112.173.*** | 4.1.2015 19:59
Konečně někdo normální...
Karla666 z IP 193.179.44.*** | 5.11.2011 20:03
Tahle věta je nádherná...... Punk byl poupě a Gothic byl květ. Autor nikdy nezklame. Už jsem vaše články doporučovala dál.smile Jsem nadšená a čtu to stále znovu i ten první díl.

Komentování tohoto článku je uzamčeno.