Žít po svém...2018
Ctím lásku, emoce, mám respekt před vesmírem, miluji přírodu a zvířátka. Docela mě zaráží, jak se většina lidí chová. Tím myslím celosvětově, zejména kácení lesů, pralesů, a následně jsou dokonce hrozně pohoršeni, že jim zvířata co tady byla mnohem dříve, lezou do domů. Lidi jim Devastují jejich přirozené prostředí a potom řeknou obtěžují nás hadi, medvědi, kuny atd. A to nemluvím o skleníkových plynech, ničení atmosféry, a tím i větším ohrožením z vesmíru a pod. Do hlavy vám pořád rvou miliardy reklam, mají to i sesynchronizované, že jsou souměrně na všech kanálech zároveň, abyjste tomu neunikli. Totální manipulace s vašimi smysly při akcích, nakupování, atd. Do toho všeho další davy stanují několik dní dopředu, aby viděli nějakého potomka z královské rodiny.
Bože, to je blázinec. A Ilumináti si mnou ruce a dál tahají za nitky. Ano, nikdo těm sračkám neunikneme, ale aspoň máme možnost, se na chvíli zastavit a přemýšlet. Osobně se snažím být aspoň co nejvíc sám sebou v rámci možností víc vnímat a chápat. Taky jsem si všiml, že úpřimnost a smyslnost se moc nenosí, ani nelajkuje, chraň bůh říkat věci otevřeně a pravdivě. Ta rádoby přemíra pomoci odevšad, buďte zdravější, když uděláte to či ono. Nejraděj mám ty řeči pomoci typu: Jak změníme váš život. Och to jsou hovínka. Především si myslím, že jde o individuální spontánnost jednotlivce a jeho svobodném, nezaujatém, a neovlivněném myšlení v tom je ona čistota. Jen tak nezjištně navrhuji žít víc po svém...
Bob Lučan
2024 ©