A - HA
Album: SCOUNDREL DAYS, 1986, Norsko
Styl: nostalgia pop rock
Seznam skladeb: 1. Scoundrel days, 2. The swing of things, 3. I´ve been losing you, 4. October, 5. Manhattan skyline, 6. Cry wolf, 7. We´re looking for the whales, 8. The weight of the wind, 9. Maybe, maybe, 10. Soft rains of April
Total time: 39:09
Produkce. Alan Tarney, Mags And Pal Waaktaar
Drsnou severskou krajinu plnou hvozdů, hor a fjordů bičují nordické větry, tak jako loď plující po chladném nekonečném moři za jasnou polární hvězdou, jež ji vede k cíli. Ale norské synthipopové trio neztrácí svůj smsěr a z rozbouřených vod k nám povstane v celé árijské kráse a přístav svůj si v nás najde.
A-HA byla sestavena v roce 1982 a po veleúspěšném albu HUNTING HIGH AND LOW (1985), které mělo za následek nakažlivý singl TAKE ON ME, přišli blonďatí romanticisdeskou, o které bude řeč a jež mě zasáhla natolik, že si myslím, že do našeho blogu prostě patří. Jde o hořkosladké dílo SCOUNDREL DAYS z roku 1986. V té době mi nebylo víc než 15 let, přesto už tenkrát, kdy čas plynul trochu pomaleji, na mne padla ta sentimentální tíseň, se kterou jsem se nerad svěřoval vrstevníkům v 80. letech. A tak bych moc rád splatil dluh formou své recenze.
Slyším, jak se z dálky ozývají keybordy Magse Furuholmena. Opakovaný rytmus rozsekne nástup vysokého a nejčistšího vokálu, který jsem tenkrát slyšel.Titulní Scoundrel days byla nejněžnějším pohlazením mého pubertálního sluchovodu.Dodnes tápu závratnou nostalgii v bludišti jemných tónů kytary Paual Waaktaara v pocitové záležitosti The swing of things a při úvodní intonaci téměř gothic popového zpěvu žalostného manekýna Mortena Harketa cítíte něco jako tesknotu v duši. A když na vás sáhne atmosféra písně, vaše mozkové nervy marně pracují na plné obrátky, jelikož už byly zasaženy jak skrytý maják zbloudilou vlnou Atlantiku. I´ve been losing you a vaše křehkost srdce je odhalena jako dítě při opisování od spolužáka. October zase navodí podzimní náladu najazzlým zvukem kláves a provokativních emočních výlevů tenkrát mladičkého Mortena Harketa. K dokonalému blahu nechť nám přispěje poprockový hymnus Manhattan skyline. Tahle megaskladba je až krutě nádherná a i dnes, po více než dvaceti letech, je schopná roztrhat vám život na kusy, Zároveň je mimo svou sladkou bolestnost asi nejtvrdším polibkem na desce. Drsné kytary, rockující rytmus, výrazné bicí, klávesový podkres - noční můra s křídly slepenými medem je jemně hororová Cry wolf. Plačící vlk pronásledoval v osmé dekádě nejen dívky. U A-Hy je pozoruhodné, že i když je skladba pulsující a svěží, veselá, tak se vždy jen smutně usmíváte. Skvělým příkladem nechť je nám We´re looking for the whales. I v dnešní uspěchané době odsouvají mé každodenní strasti do nenávratna písně dnes již téměř padesátiletých chlapců, kteří s chutí zpívali Maybe, maybe. Takže i v roce 2007 občas uléhám v doprovodu nebeské poezie Soft rains of April.
Kdo to neprožil, nepochopí.
Bob Lučan
U vás člověk může stále listovat. Vánoční prázdniny strávím na Dekadente Morfin webíku
to už je jasné. 
) Mortina 
2025 ©