BAUHAUS
Album: THE SKY´S GONE OUT, 1982 Anglie, (post punk, gothic rock)
Formát: CD
Skladby: 1. Third Uncle, 2. Silent Hedges, 3. In The Night, 4. Swing The Heartache, 5. Spirit, 6. The Three Shadows Part 1, 7. TheThree Shadows Part 2, 8. The Three Shadows Part 3
Total time: 42:48
Britská legendární skupina z počátku elektronického rocku s prvky new wave a post punku. Znatelně ovlivnila budoucí gothic rock. Skupina vznikla už v roce 1977 pod názvy DRUGS,FREEZ a posléze BAUHAUS 1919. Po albech IN THE FLAT FIELD 1980 a MASK 1981 přichází album z roku 1982 THE SKY´S GONE OUT, které patří dodnes ke klenotům první vlny gothic rocku neboli batcave scény. Úvodní otvírák THIRD UNCLE vás pěkně nakopne. Není se čemu divit, skladba je nasáklá punkovou náladou a charakteristická kytara Daniela Ashe jako by se hádala s baskytarou Davida Jaye- Haskinse. Monotónní dekadentní vokál Petera Murphyho to všechno jenom zpečetil. To SILENT HEDGES se nese v pomalejším, respektive ve středním tempu. Je ovšem výrazně temnější a naznačuje, že začíná přituhovat. Chmurná nálada jako by vybízela k poslednímu tanci. Naopak skoro pozitivně laděná může být IN THE NIGHT i přes svůj sekaný psychadelický rytmus nabízí široké spektrum nálad, které jsou pro BAUHAUS tak typické. Dá se říct, že celá nahrávka nepůsobí účelově a nepostrádá gradaci. A když si uvědomíte, v jaké době vznikla, tak vám přímo navodí ještě větší pocit hrůzy smíchané s prapodivnou nostalgií.
Přichází SWING THE HEARTACHE. Je v ní určitá patetická lepkavost a působí o poznání hruběji. Přesto všechno se může THE SKY´S GONE OUT pyšnit kompoziční a arenžérskou propracovaností, která se odráží ve všech desíti položkách. I přes celkovou unylost a záměrnou rozvleklost je vrcholem alba rozhodně skladba SPIRIT. Působí až romanticky díky své chytlavé melodice a až monotónně vyznívajícímu deklamujícímu vokálu Bowieho dvojníka Petera Murphyho. Následující THE THREE SHADOWS PART 1, 2, 3 ukazuje BAUHAUS v sice o něco barevnějších paletách, které ovšem tradičně sklouznou do potemnělých emocí. Zejména v PART 2 vede k takové pohřební zhýralosti a zároveň jakési nechtěné, skoro optimistické náladotvornosti, že snad ani není co dodat. Nemluvě o flegmatickém vokálu, jež měl od počátku v sobě jistou bezcharakternost , aby se postupem času stala poznávacím znaménkem jedné z nejlepších gothic rockových kapel. Na světě je dnes totiž plno kapel, které mají pocit, že ten „goth vokál“ nějak zvýrazní zádumčivostí a syndromem Andrew Eldritche, ale od Petera Murphyho to všechno vyznívá naprosto přirozeně a o to ďábelštější je pak finální výsledek. PART 3 se zase vyšvihne do smyčcových výšin, které byly tolik typické i pro rané THE CURE. ALL WE EVER WANTED WAS EVERYTHING zase překrásně ukolébává svou gothickou hladkostí. Je čas uložit se ke spánku. Nejspíš ale k věčnému, což potvrzuje i poslední rozkouskovaná epopej chvílemi až šeptajícího pobledlého zombíka Petera Murphyho. A v kompozici se hodně pracuje s dynamikou, včetně hlasové a s přirozenými zvuky. A tak uslyšíte chrápání,pískání. Paranoidní napětí se nese až k hranici únosnosti, ale chtít v té době od Bauhaus, aby se vzdali svého umění by bylo stejně pošetilé, jako byste chtěli , aby Francisco José Goya maloval v roce 1799 růžové květinky a nikoli šokující rozmarné stvůry. Ať je to jakkoliv, jsem nesmírně vděčný za přínos, který BAUHAUS nabídli tomuto světu a z alba mám dodnes onen pravověrný, ale i prapodivný pocit.
Bob Lučan "Dekadent" (Archivní recenze, psaná před čtyřmi léty.)
2024 ©