CHRISTIAN DEATH - Ashes
ROZZ WILLIAMS and GITANE DEMONE
Album ASHES, 1985, USA
Styl: death rock
Skladby: Ashes, Ashes part 2, When I was bed, Lament (over the shadows), Face, The Luxury of tears, Of the wound
Total time: 45:40
Tohle kultovní drama bych charakterizoval nejprve jako vampýrské kouzlo masky rudé smrti v souvislosti s nadvládou Rozzových démonů, pak jako vzpouru proti bludnému kruhu lidského rodu a nakonec jako past pro chronické megaromantiky s jasnou vizí přirozeně a hravě zobrazit vládnoucí třídu death rocku s jeho typickou vůní pohřebních květin.
Rozz Williams v rudém plášti se stojatým límcem, držící v ruce panenku, a s nepřítomným pohledem dává pokyny pianistovi, který prsty slepenými krví a s pocitem rozkošné agónie rozehrává titulní artérii ASHES, která se za doprovodu Rozzovy nesourodé deklamace prolíná s postupně gradujícím rock´n rollovým klavírem a punkovým nihilismem. Záhrobní fialka Gitane Demone se zde spouští jako pijavice přisátá na vašem krku a bažící po krvi. Asistentka Rozzových zhýralostí se vyloženě prokřičí až do ASHES PART 2, což je spíše outro pro další nádherný archaismus vrcholu smrtelného rocku. Tahle konejšivá zhudebněná báseň nese jméno When I was bed a dokazuje, že smrt není popíráním života a že může zároveň i po letech, díky své goth hodnotě, kdykoliv suspendovat každého, kdo si hraje kvůli garderobě na stoupence, aniž by si uvědomoval, že stoupá na tenký led. Novoexpresionismus, vydrancovaný poetismus je příslibem, že i underground může být luxusní. Baskytara, propletená s kytarou jak cudný cop sentimentální antipuritánky Demone,a Rozzův hlas, připomínající tibetského mnicha v orgiích extrémně gothických árií. Gitane zde zpívá jako při slastném aktu a využívá prostřednictvím chorálů a citoslovců odzbrojující pozadí, ve kterém hraje hlavní roli.
Následuje německy zpívaná lidovka, která se sem příliš nehodí, a kdyby se do ženského vokálu nevmísil Rozz, stěží byste poznali, že jde o Christian Death. Což se nedá říci o post punkovém cákanci FACE. Rozz zde zpívá jako divoká kočka s čírem a uhýbá obratným kytarovým zvukům. Tohle je prostě kvalitní krmivo pro pankáče i gothiky.
Po téhle jízdě přichází hluboká obrazárna v podání dnes již archivního klenotu THE LUXURY OF TEARS, ve které má neskutečný, výrazně pozitivní ráz a kde do každodenní skutečnosti vniká něco silnějšího a mnohem mocnějšího. Hráči se tu cítí mnohem blíže tomu, co je podstatné pro lidskou psyché a vytváří různé kytarové exhibice a basové neotřelosti. Fenomenální vokální projev Gitane a Rozze je kontrastem k celé pozemské historii i uspěchané současnosti, plné materiálních plazů.
Celé album se snaží navrátit původní deathrock jednotě Stříbrného věku tím, že vyzdvihuje svým stylem Davida Bowieho, The Velvet Underground či dekoraci Andyho Warhola do nekonečné významnosti a svátosti. Gitane zde uctívá Nico a zpívá jazzovým , až soulově znějícím monolitem, na který navazuje scénická bestie OF THE WOUND, v níž Rozzův subjektivní náhled na svět přes bílý prášek přeroste až v paranoidní chování či schizofrenní rozdvojení už tak dost rozporuplné osobnosti paradoxně vyšinutého génia. O stupňování intonačních projevů komtesy Demone je zbytečné hovořit.
Jinými slovy, celé album ASHES je i přes svou délku velmi sugestivním dílem a co je podstatné, že s věkem se jeho kvalita prohlubuje. Zrovna jako archivní víno, které protéká krajinou skalních příznivců. Tento death rockový vzorec budiž průvodcem pro ty, kdo milují daný styl.
Věřím, že každý v sobě může odhalit originální a v jistém smyslu nepochopitelné tajemno, jež mi Rozz předal a já vám ho posílám i s úroky pocitů skrze svou recenzi. ...
Bob Lučan
2024 ©