DARKTHRONE - Circle The Wagons 2010.

DARKTHRONE - Circle The Wagons 2010

Norsko (Old school Black Metal). Misantropická výstavba vinylových řemeslníků. ...

Posuzovat materiál s čistě subjektivního pohledu je vždycky určitým rizikem. Pro mě je to ale už spíše určitým údělem. Zvlášť, když kapelu průběžně poslouchám a registruji přes dvacet let. Bude to možná i menší exkurze na Temný Trůn ze staré školy metalových dinosaurů, kde patří i lehká ironie, rouhání  se v přímém přenosu a všechny aspekty tolik typické pro zin DekadenteMorfin. Dekadentův popis nového prkna Darkthrone s předstihem první u nás. ...

DARKTHRONE Fenriz and Nocturno Culto, pravá podstata "zla"

Jako jeden z nejvytrvalejších posluchačů starých Venom, Bathory, Hellhammer, Celtic Frost jsem i nerozlučně spojen pupeční šňůrou k norskými Darkthrone. Dá se říct, že mě zatím žádná z jejich dosavadních desek vyloženě nezklamala, což bude asi tím, že přesně vím, co můžu od téhle chatařské dvojice z norských hvozdů očekávat a že jich už bylo.

Tuším, že novinkové album, které by mělo oficiálně uzřít tmu světa 6. dubna 2010, je už patnáctým hřebem v Kristově těle. ... Pojďme tedy na nordickou pouť těch, kteří měli kdysi takový Transylvánský Hlad, že si dali k snídani celou skandinávskou black metalovou scénu. Je sice zřejmé, že ten úzkostný strach, co nám navozovalo v začátcích album A Blaze In The Northern Sky  1991 nebo zatmění černého lesa nádherně odporného Panzerfaustu 1995 je pryč, ale né zcela a nenávratně. Tyhle informace už evidentně víme z předešlých alb jako F.O.A.D. 2007 a předešlé Dark Thrones And Black Flags 2008, kde nám kluci dokázali svoji věrnost osmé dekádě. A můžu osobně směle prohlásit, že jejich výraz a cit pro špinavý zvuk, smíchaný s rock´n´rollovým mrzačením současných metalových hvězdiček je mi opravdu velmi sympatický. ...

Záhrobní lukostřelec evokující apokalyptické výjevy konce světa, zří k výšinám šedavých mračen. On vidí, jak ona stupidní trendovost zabila ducha rock´n´rollu, toho nejkrásnějšího anděla ze všech. Ty děti nové doby, kteří mají nasráno v širokých kalhotách, se budou klanět tomu, jenž nosí uplé předeprané džíny plné nášivek. Ztrouchnivělé lebky jsou naražené na kůl, nikoliv však cool. Tank projíždějící bitevním polem 80. let v jedovatém odlesku voivodovského písma Rrroááárrr z 86. roku. Jedovaté popelavé pozadí smrkového porostu nám tiše napovídá, že nejtemnější black metalová stvůra posledních dvaceti let našla svůj pravý ksicht.

První ďábelské tóny "Those Treasure Will Never Befall You" nám napovídají, že Darkthrone jdou v zapáchajících tónech ranného black metalu, punku, ale pořádně hnilobného rock´n´Rollu. S šumivými kytarami a zkresleným zvukem, s old schoolově heavy trashujícím tempem se norská legenda zařezává do vašeho sluchovodu něčím, co je tak krásně nečisté. Co by druhé ponížilo svojí bezcharakterností, to naopak Darkthrone vítají s otevřenou náručí. Krystalická Running For Bordes je jako plyn Zyklon B a vy bez plynové masky zahynete. Tuhle brutálně rozkošnou jízdu mohou přežít jen vychlastaní, otrlí čtyřicátníci jako jsou Fenriz a Nocturno Culto.

Oproti minulosti se na posledních výtvorech Temného Trůnu střídají více kytarová tempa, včetně občasných sól a poměrně dobře jsou zde využité i bicí nástroje, jenž některé songy skoro otevírají. Slyšíte ty chorobné chorály z hrobů 80. let Am The Graves Of The 80. Ach pamětníci, vzpomínáte, když jste tenkrát nahlédli? Bylo to v 87. roce pod víko rakve a slyšeli jste volání z hrobů pod znamením černého kozla. ... Zesnulý Quorthon sleduje ty naše dva chuligány ze svého černého ráje a lehounce si podupává do rytmu. Vždyť kdo už by měl pokračovat v pouti starodávných zpráchnivělých pergamenů, než Darkthrone. Kapela, která se začátkem 90. let distancovala od death metalu právě kvůli jeho tehdejšímu vzkvétání. Kapela, která svým nečistým zvukem a primitivním hraním ukázala světu, že oni jsou ti vyvolení, kdo ponese prapor, na kterém je stříbrně vyšito švabachovým písmem: True Norwegian Black Metal. A ačkoli byl jejich debut v zašlých časech death metalový a podotýkám výborně technicky zmáknutý epos "Soulside Journey" 1990, pánové ho v následujících 90. letech nikdy nepřijali za vlastní, i když to byl docela hodný klouček.

Zato nenávistného bastarda "A Blaze In The Northern Sky" 1991, plného hrozivých satanských inter tomu odpouštěli i v budoucnu, spolu s Natašou pod zmamením měsíce všechny jedovaté hříchy. ... A jak tak šel onen spustošený čas, zvuk Darkthrone se nijak zvlášť neměnil a od debutu kromě alb "Total Death" 1996 nebo "Plaguewielder" 2001 zůstali věrní i černobílým obalům svých desek. Na posledních třech  prknech si dokonce našli velmi originální až komiksově laděný styl, přičemž jejich logo, jedno z nejohyzdnějších a zároveň nejnádhernějších všech dob, zůstalo nedotčeno, zrovna jako jejich hudba, která se s každým dalším albem vrací hlouběji ke kořenů opravdového metalu, ať už například s americko - kanadské scény 80. let typu Anvil, Exciter, Voivod, Agent Steel, Dark Angel, Possessed, Autopsy nebo evropské kontuitě načichlé pyžmem Venom, Bathory, Destruction, Celtic Frost, Living Death nebo například Mercyful Fate, i když samozřejmě trochu po svém, přirozeně ve zmíněném rock´n´rollovém duchu.

Už se tolik nerouhají a nebičují Ježíše jako za mlada. Přesto o to více poctivě hrají to svoje, a že často vydávají své stříbrné kotouče i v dobách, kdy se moc neprodávají, mi jistě dáte za pravdu.  Jdou stále svojí cestou jako blesk AC/DC, jen spíše mimo mainstream, ona má ovšem o to více voltů. ... V takové "Stylized Corpse" jako by vám mrtvolný vzduch hustě naplnil vaši zčernalou duši. Dnešní podání darkthronovského black´n´rollu je sympatické, má velkou šanci zaujmout nejen hordu skalních fanoušků, ale i příznivce například trashové nebo potažmo metalové scény 80. let, případně i punkové výtržníky, co mají rádi ultimátní řezbu.

Titulní "Circle The Wagons"  je paradoxně nejmelodičtějším kusem hovězího na těchhle syrových jatkách, včetně melodického vokálu, který kultovní Culto žene až do výšek, jakoby se omlouval Bohu za dávné znásilňování Marie. "Black Mountain Totem" je už jiné kafčo. Grandiózní obrátky a explosivní rytmika sice nedokazuje nic o tom, že Darkthrone budou někdy v budoucnu vyloženě progresivní partou, ale už je evidentnější, že si umí spočítat, že 665 plus 1 je 666.

I´m The Working Class. Když přistihnete Motörhead na společné párty s Obsessed, u Darkthrone se jejich postupy vracejí jako bumerang a stále věří na dvě barvy. Černou a bílou, jejich hudba nebyla za celých dvacet let špikovaná žádnými moderními postupy kytarových virtuózů a přesto se stala ikonou svého žánru. Stále mají formu, zabíjí svojí zhýralou přírozeností. Namátkou si vzpomínám na reinkarnované pravěké album Goatlord, jenž svojí zvrácenou přímočarostí a doslova zatuchlou ozvěnou Autopsy vytvářelo v posluchači něco velmi chorobného, co potřebovalo odborníka. Bylo to zároveň i jediné album, kde občasně pěla nějaká potulná děva.

"Eyes Burst At Dawn" není ničím výjmečná. Svým předchozím skladbám novinkového alba "Circle The Wagons" má však v sobě ono umění pro určitý cit posluchače, kteří mají rádi agresivní muziku, brutální entuziasmus. Za zmíňku určitě stojí projekt Sarke, kde Nocturno Culto za mikrofonem vyzýval Sabbathovské i Celtikovsko-Bathoryovské démony.

Pyramidkoví true metalisti a poctiví sbětatelé elpíček 80. let

Dějou se to ale věci Varg Vikernes se vrátil z lochu a právě tenhle měsíc vydávává Burzum pohanskou urnu "Belus", která se vrací ke kořenům black metalu. Tuzemští oklutisté Master´s Hammer vylezli po letech z tmavých děr a jako podmořský had Leviathan, který otevírá svoji tlamu, aby po dlouhém exilu vyzvracel placku "Mantras". Athilla je V Mayhem také jako za mlada spokojený, Tom Gabriel Fisher Warrior, ex Celtic Frost, má s partou nakažených gaunerů svojí hudbou, novou temnou formaci Tryptikon. Mimochodem Warrior si s Nocturnem Cultem a s Darkthrone na jednom s koncertů docela dobře zapěl. Zrovna tak se Culto objevil na Wackenu společně se Satyricon a v neposlední řadě by se měl sám Nocturno Culto objevit i na letošním Brutal Assalutu 2010, což by byla pro mě jistě motivace, tak jako v minulosti Mayhem, jejiíhž vystoupení jsem bral jako určitý druh scénického umění.

Vraťme se k naší poslední řadovce Darkthrone - Circle The Wagons, album uzavírá bezezpěvný, lehce pochodový sonet "Brän Inte Slotter", vykreslený kytarovými skoro sóly. ... Zlověstná produkce pokračuje a ledoborec Darkthrone pluje dál. Vidíte ho? Už se zase vrací.

PS: Ať si punker nebo metloš, tak neváhej a jdi do DARKTHRONE, je to skvělý matroš !!!

(9/10)

Bob Lučan "Dekadent"

DekadenteMorfin Zin