DESTRUCTOR - „Maximum Destruction“ 1985 USA Clevalend, Thrash - Demolition Metal
Legendy temných, archívních chrámů. Inventura Historických skladů. V 80. letech v „pubescentním“ věku jsem vyrůstal na spoustě, pro mě, výborných kapel jako Pentagram, Venom, Agel Witch, Living Death, Omen, Celtic Frost, Bulldozzer, Possessed, Hirax, Agent Steel nebo Američtí Destructor - neplést s německými Destruction. A o posledních, zmíněných Clevalendských Destructor bude moje archívní recenze, která bude pojata formou, dávných pocitů. Dobře se bavte a vy co znáte špinavou riflovinu vydřených vest, vzpomínejte. Je to taková trošku antipolitická sci-fi recenzička. Jako by určitá koláž dětského sentimentu i současné nenávisti, prapodivné psaní promíchané chaosem, já totiž řád nikdy neuznával.
Sestava: Pat Rabid – guitar, Jamie Boulder – bass, Dave Overkill – guitar/vocals, Matt Flammable – drums. DESTRUCTOR vznikli v zadní části Clevlendu v roce 1980.
Vidím „tlupu“ těžce okovaných mužů, každý jejich krok je jako hromobití. Ty postavy jsou o něco větší než lidské. Obloha se zatáhla. Nenávistné pohledy i méně bystrým naznačují, že „brzy dojde ke zničení falše a zkorumpovaných státníků, těch co to myslí tak dobře se zemí“ . Maximální Zničení je nezbytné, zvířecí síla začne čistku chemickými zbraněmi, které byly vyvinuty na zastrašování národů. Právě ty zbraně se obrátí proti takzvanému vedení světů. Apokalyptické rozhodnutí uklízí města a úřady olověnou koulí. Červené oči, postavy v kůži, zatlé pěsti a přesýpací hodiny střelného prachu ukazují, že nastal čas demolice. Slyšíte to řinčení skla a nejkrutější výkřik jednoho z mužů. Snad i tak nějak by se dalo začít jako předehrou „Prelude in Sledge“, vzpomínkové dětské vize se potvrzují i v dnešním světě. Po ďábelském výkřiku Dave Overkila jdou v závěsu dunivě, podhuštěné kytary Pata Rabidda. Nostalgické ozvěny dají vzpomenout na tehdejší mocnost garážového thrash metalu. V těch časech osmé dekády byla čistota „power thrash metalu“ nebo „speed metalu“ tak krásně špinavá. V dnešní době jsou pod těmito škatulkami naprosto jiné typy formací. Někdo by podotknul, vývoj jde dopředu a já bych odvětil, vývoj může jít i ke zkáze. Zvlášť když z původnosti nechá jen ohlodané torzo. Přikrášlovat underground je ten největší hřích. Trochu mi to připomíná i současnou politiku. Na tu já bych odpověděl: “Maximum Destruction“, tahle skladba je prostě dokonalá ve všech ohledech. Bublavá basa, chytlavá kytara a dravý hlas.
Kupředu!!! Tady prostě pojedete na ohnivém větru přímo do pekla. Destructor - Jízda pokračuje „nukleární chaos“ svatá válka“ země se chvěje a politici padají z oken ze svých prohnilých úřadů. Proto taky ti maniaci bloudí ulicemi, každý večer dělají pořádky. Nadměrná dávka hlučného výstřelu „Overdose“ promyšlená brutalita sílí, Old School Metalový Fanda má velké srdce. Narkóza mocnosti Davevův chraplák systematicky chčije na systém. Ten Bastard má v žilách oheň. Kovové bušení do kovadliny, které má jméno úřad vlády. Kytarová sóla trhají směšné zákony na kusy. Je dobře, že Bůh záměrně dělá, že nevidí. Na téhle desce má každá skladba své místo a je neodmyslitelnou součástí desky, tak se tenkrát dělal metal. Ano, thrashový kov měl svoje místo v nejhlubším undergroundu a Destructor to je prostě Underground v Undergroundu.
Píši tak proto, že moje srdíčko si starých kapel skutečně tolik váží. Věřím, že jednou přijde den „D“, kdy prostý lid převezme vedení z hloubky svého přesvědčení “Take Comand“ Album má klasický obal, fotku kapely z 85. Roku, tedy svého vydání. Zbytek skladeb je tak parádních, že si je rádi doposloucháte sami. No neodpustím si upozornit, že u devátého fláku je v závěru skladby lehce masochistická soulož s ženským povzdechem, jinde nemá tohle pokolení na desku přístup. Když mně bylo čtrnáct, byl tohle můj jediný erotický zážitek. Pamatuji se v 80. letech jsem měl MC kazetu, v současnosti už mám dlouho originální CD, na které jsem jako na jeden kus narazil na Masters of Rock u jednoho nezávislého, pamětnického stánkaře. Naše pohledy se střetly a on jen řekl, dobrá volba a já odpověděl: „Já vím. ...“
(9/10) Autor: Bob Lučan
2025 ©