DURAN DURAN
Album: RED CARPET MASSACRE, 2007
Vydavatel: SONY BMG
Celkový čas: 48:59
Styl: aristokratický elektropop
Duran Duran jsem hltal jako výrostek zejména v 80. letech. Byla to pro mě synthpopová klasika a dodnes jsem unesen starými fláky jako Rio, Notorious nebo megahitem Wild boys, kterému dominoval jeden z nejlepších klipů, co znám. Příjemně se poslouchaly i pozdější songy jako Ordinary world.
Nová deska RED CARPET MASSACRE mně nabízí širokou paletu zvuků s nostalgickým propojením osmé dekády. Pod svá křídla ji vzal legendární Justin Timberlake.
Hned úvodní elektronická jízda The Valley je otevírák jako bejk Tohle je na párty, nejen pro čtyřicátníky, jako dělané. U alba si zavzpomínáte, jaké to bylo nářezové období. A já u toho tenkrát byl. Když jsem zase po delší odmlce slyšel pronikavě naléhavý hlas manekýna Simona Le Bona, byl jsem v naprosté euforii. R. C. MASSACRE je staronový pop se současnou elektronickou masáží. U titulní R. C. Massacre cítím až industriální nádech. I když je celé album proti dřívějším nostalgickým klenotům poněkud sterilní, má správně našlápnuto. Starší si zavzpomínají na zlaté šlehy a mládež se neurazí a spíše retrospektivně zapaří. Například v pilotním singlu Falling down je překrásný refrén evokující začátek 90. let výtečnou Ordinary word. Už při prvním povrchním poslechu alba může být plno zajímavých songů. U mne vévodí devítka – Zoom in, která má téměř gothicpunkovou atmosféru a bezprostřední auru večírkového syndromu.
Když si člověk poslechne například Skin divers nebo závěrečnou Last man standing, cítím, že už to tady bylo, ale rádi si budeme album opakovaně pouštět.
Autor: Bob Lučan
2025 ©