Darkthrone - Underground Resistance 2013, Norsko. "Old School Underground History Metal"
Darkthrone je opravdu vzácností, je třeba se těšit z každé další jejich desky. Hluboká touha temnoty a silné pouto k 80 létům je na tomhle nosiči zatím nejvýraznější. Jaká je vaše vůle, takové jsou i vaše skutky. Jaké jsou vaše skutky, takový je váš osud. Metalový svět nabírá ve vašem nitru "retro-směr". Pocit "black metalu" může být i stav psychický. Pamatujete na rozporuplná alba od Bathory jako byly "Requiem" (1994) nebo "Octagon" (1995)? Jistě, už to nebylo jako v 87 roce "Pod Znamením Černého Kozla", a přesto zůstane Bathory neotřesitelným, pohanským pilířem, který nezlomí ani nejkrutější severský vichr. Podobné je to i s naším norským duem, jen s tím rozdílem, že kluci tady stále jsou a stále natáčí desky.
Darkthrone legenda legend, kult nad kulty, jsou tady s novým albem. Underground Resistance je důkazem toho, že čím více se ve světě "metalové" hudby takzvaně "modernizuje", zdokonaluje, tím méně s tím mají co do činění dva ostřílení mazáci z Temného Trůnu Norských Hvozdů. Pamatuji ještě v 90 roce na technicky zmáknuté, death metalové začátky a následnou pravou black metalovou ortodoxnost alb z 90 let. I přes punkové, crustové, rock´n rollové znění po novém milleniu - Nocturno Culto a Fenriz stále přivolávají duchy divokých zvířat. Novou desku etabluje "epicko-heavy, speed metalová" linka do poloviny 80. let, kdy měl metalový underground svůj nezaměnitelný zvuk. "Underground Resistance" jakoby se stále posunoval hlouběji do historie kapel: Tank, Manilla Road, Omen, Hirax, Mercyful Fate... Všechno šlape v Old Schoolovém stylu, ještě o poznání víc, než dříve, tedy syrovost, občasné sólíčko. Co je ovšem zajímavostí, pozorný posluchač si občas najde i thrashové a lehce až "deathové" čarování. Například ve čtvrthodinové "The Ones You Left Behind". Aspoň tedy co se atmosféry týče. Skladby, i když jsou syrové a burácí, působí hymnicky, což je i příkladem nejdelšího, ztrouchnivělého tracku "Come Farfare, The Entire Doom". Vrčení, chroptění, občasný "Kingdiamondovský" vokální úlet, je vidět, že tihle dva "bastardi" prostě milují starý metal a to mnohem víc, než kdokoliv jiný. Bojový, graficky hezky ztvárněný obal jako by si říkal o nějakou "metalovou revoluci". Do zbraně, chraňme si svoji ryzost! Vražedný "heavy metal" nakopává mainstreamu zadky. Oldschoolové nášivky na džínové vestě značí hrdost Fenrizova životního stylu, jenž se za posledních 25 let nezmněnil. Nocturno Culto vytahuje staré vinyly UFO a pobrukuje si. Jediné, co bych klukům vytkl, je docela zastřený hlas, který hudba dost přebíjí, ale kdo ví - znáte je, třeba to byl záměr. Takže jen jeden bodík dolů. Nejsvobodnější, nádherně "staromodní" metloši to zase dokázali. Na konci téhle desky jsem cítil uspokojení, jako vždycky to byl nádherný a ponurý prožitek.
Bob Lučan (9/10)
2024 ©