Deine Lakaien - White Lies 2002

DEINE LAKAIEN - White Lies 2002

Alexander Veljanov / Ernst Horn

Columbia Sony Music. Dark Wave. Německo.

Náš svět nabírá v našem nitru nový směr už od poloviny 80. let, kdy vznikla temná vlna jako určitá odnož gothic rocku, ale také řekněme temnějšího synth popu. V roce 1985 vznikla německá skupina Deine Lakaien, kapela, která si vytvořila svůj vkusný a velmi osobitý styl, který dostavá zmíněný termín dark wave na tu nejemociálnější úroveň. Hudba Deine Lakaien se stala vášnivou a podmanivou zahradou, jenž ošetřuje posluchačovy strasti nádherným hlasem temného prince Alexandra Veljanova.

Album White Lies z roku 2002 má dokonale čistý zvuk a vytváří něco jako romantický kompromis mezi ektronickými beaty a vážnou hudbou, což je patrné už v úvodní čtyřminutové Wunderbar, kde je evidentní, že blonďatý Veljanův Parťák Ernst Horn vystudoval i klasickou hudbu ve Freiburgu. Rovněž tenhle perfekcionista pracoval v Mnichově jako dirigent a samozřejmě pianista. Bělostná klipovka Generators je skutečným duševním balzámem. Tak úpřímná a srdeční.

Na albu je narozdíl od videa její synfoničtější verze, v klipu se využívá více keyabordů. Ve skladbě Kiss se naši lokajové stávají mordýři a nutno dodat, že i středověká role v tomhle polibku pánům sluší. Vždyť Alexander studoval film i divadlo. Kapela je známá i svými akustickými vystoupeními.

Tady se nedá zkritizovat ani nota, kdo by toho byl schopen, hlásí sám sobě odsouzení. Tohle sofistikované dílo, zrovna jako kdysi Dark Stars (1991) nebo Kasmodiah (1999), si zaslouží skutečnou úctu. Ernstova smyčcová struktůra v kombinaci s Alexandrovým vokálním projevem ve skladbě Lost je jako seslána z nebes. Tenhle pan zpěvák, který má za sebou i dvě sólová alba, může zpívat cokoliv a vždy to s přehledem utáhne, ať jsou to dark popové rytmy, skotské melodie nebo country, přestože to není přímo rockový zpěvák, umí se nám i pěkně rozčertit. Stačí si poslechnout v refrénu Fleeting.

Myslím, že album může být v hodné jak pro příznivce gothic rocku, klasické hudby, ale také například ranných Tears For Fears. Jde zde především o určitou schopnost album správně vnímat. Škatulkování je zde v podstatě bezpředmětné, protože tahle hudba může snad každému posluchači splnit jeho přáni.

(9/10)

Autor:Dekadent, www.DekadentMorfin.bloger.cz