KILLING JOKE
Hosannas From The Basements Of Hell
COOKING VYNIL 62:06
Styl: post punk Stát: UK
Rok: 2006
Britská post punková legenda KILLING JOKE prostě odmítá zestárnout a stejně jako předchozí album „Killing Joke“ z roku 2003 je i aktuální „Hosannas From The Basements Of Hell“ spalujícím mixem hypnotického tempa, sonických kytarových čmáranic a mantrického vokálu. Tuzemské fanoušky bude jistě zajímat, že se deska natáčela v Praze a že se o závěrečný mix postaral Mark Lusardi, který před 26 lety mixoval i jejich debutové album. V sestavě KILLING JOKE se oproti minulé desce udály 2 změny. Tehdy hostujícího bubeníka Davida Grohla (NIRVANA, FOO FIGHTERS, QOTSA) nahradil podle očekávání Benny Calvert a původního baskytaristu Youth-a vystřídal (stejně jako v roce 1983) Paul Raven, takže to vlastně ani žádná změna není. Úvodní skladba „This Tribal Antidote“ by se dala považovat za jakousi „klasiku“ v rámci kapely, ale už od následující kompozice „Hosannas From The Basements Of Hell“ se začnou dít věci. Temné basové dunění, punkové bicí, zlověstný zvuk kláves, rozžhavená kytara a nahalovaný Colemanův vokál, který zní, jako když voláte do odpadní roury, vytváří znepokojivou atmosféru blížící se Apokalypsy, kterou je ostatně prostoupeno celé album. Působí to jako mohutná přílivová vlna, plná zrádných vírů a plovoucích trosek, která se nezadržitelně blíží a proti které jsou lidské síly zcela bezmocné. Hned následující „Invocation“ zní jako zpunkovaný „Kashmir“ od LED ZEPPELIN, kde vám bude orientální rytmika s tvrdě pracujícími perkusemi, dramatickými smyčci a hutnou kytarou 8 minut hoblovat lebku, dokud se slastným heknutím nepodlehnete. „Implosion“ a „The Lightbringer“ jsou svižným, neurotickým post punkem v nejlepší tradici ranných 80. let, nervním a pěkně napruženým, jako toulavý čokl na lupičské výpravě. „Walking With Gods“ je rituální temná mantra s jediným zrezivělým kytarovým riffem a jednotvárným rytmem s překvapivě melodickou mezihrou. Naprosto úžasná je pak „Judas Goat“, v níž se čelně sráží naše moderní civilizace se starověkou krásou Orientu a celé album uzavírá těžkotonážní „Gratitude“, s ponurým heavy riffem a pomalu se sunoucím rytmem. Na „Hosannas…“ je vše osekáno až na kost, na samou podstatu. Vládne zde minimalistické tempo, hypnotické kytarové riffy, monotónní vokál a temné klávesy v pozadí, vše zahaleno do temné, uhrančivě magické atmosféry. Ta deska vás doslova zhypnotizuje a prostě si vynutí vaši pozornost, ať už se vám to líbí nebo ne. Zdroj: http://rockblock.musichall.cz/
2024 ©