Living Death - Protected From Reality 1987
Německo/Speed, Thrash Metal
Přirozeně, nikdo tenkrát netušil jaké ďábelské árie se odehrávají ve starodávném domě. Vy, co to znáte, se jen tiše usmíváte a vy ostatní ucítíte zděšení. Ano, tak nějak to tenkrát bylo. ...
Faktem je, že jsem si 80. léta přímo prožil a navíc v náctiletém věku, což byla moje výhoda. V oněch časech vznikaly opravdu, vskutku, unikátní soubory. Mezi takové řadím i Německé speed, thrash metalové družstvo bratrů Kelchových Living Death založeno v roce 1980. Od tehdejšího kámoše jsem měl z burzy dvě předešlé desky Vengance of Hell 1984 a Metal Revolution 1985. Proto už jsem na Protected From Reality 1987 čekal a měl jsem ho tedy už v době svého vzniku. První nášleh „Horrible Infanticide“ (Part One) se vám od prvních tónů doslova zavrtal pod kůži. Reinerova kytarová hra vytvářela magicky speedová kouzla. „Manila Terror“ odpalují pochodové bicí, které vzápětí přehluší nelidský skřehot Thorstena Bergmannena. Vím, že jsem šel tenkrát, co by „puboš“, s dobovým kazeťákem po ulici z nějaké bečky nebo večírku a z repráčku se na socialistické kolemjdoucí chrlila úzkostlivá dávírna „Natures Death“, ta atmosféra byla ohromující a tolik strašidelná. Ani po těch dlouhých letech neztratila na své démonické autentičnosti. Když k tomu všemu připočtete obal desky, který děsivé nálady jen potvrzuje, tak není co dodat. Na téhle desce je úžasné to, že s každou další skladbou doslova graduje a vybuchuje nápady, jako by ji řídil samotný Belzebub. „Wood Of The Necrophiliac“ je kytarová instrumentálka, jenž rozdrcuje všechno svaté na prach.
Tahle skladba jede až do krajních možností vašich sluchovodů, je dravá i dojemná zároveň. “Wengance“ (Horrible Infanticide Part Two) je jakýmsi volným, ideovým pokračováním otevíráku. Ani tady si však nevydechnete. Žijící Smrt je všude kolem Vás a vy se snažíté útect do prokletého domu, vyobrazeného na obalu alba. Směle můžu snad jen prozradit, že pomsta bude sladká, jako vaše krev, které si rohatý maskot kapely užije plnými doušky. Je až k neuvěření, že tahle deska už v té době vyšla. Z noční oblohy s nezbytným úplňkem se snáší mrazivá tíseň a obavy se potvrzují. „Intruder“, tahle skladba je nádherně táhle nazpívaná. Throsten kvílí a piští, jako byste ho brali na rožhavené nože. Hutné, chytlavé, kytarové riffy zapadají k hlasu jako klíč do zámku starého domu. Po uvolňující „The Galley“ vám skutečně ztuhne krev v žilách a ze strašidelného domu odpadne zase kus omítky. Ano, slyšíte dobře, přichází vrchol dnešního večera, hodiny odbíjejí půlnoc. Thorsten se proměňuje ve zrůdnou čarodějnici a chrlí na nás „War of Independence“. „Ten hlas nemůže být ze světa lidí“, to mi ani dnes nikdo nevymluví. Toho chlapa bych chtěl vidět zpívat jednou naživo. Je známo, že starší kapely 80. let znovu živě hrají, tak se to třeba splní. Jak už jsem na Blogu i na Fórech mnohokrát říkal, je fantastické jak měly tenkrát kapely každá svůj specifický zvuk. Vždycky jste rozpoznali Švédské Bathory, Italský Bulldozer, nebo například Švýcarské Celtic Frost. ... Tak je to i s Německými Living Death. Ti jsou rovněž nezaměnitelní a i dnešní kapely by jim mohly jejich charakteristiku včetně brilantní hry závidět. Nádherné album a vzpomínky co nestárnou, ale zrají jako dobré víno.
(9/10)
Autor: Bob Lučan
2025 ©