Moonspell - Extinct / 2015 / Portugalsko / Dark Metal / Gothic Rock
I metalisté mohou zůročit své gotické pocity. Temnota jako poetické umění... Album které nenudí a je plné exotické šťávy...
Po delším čase Moonspell natočili desku, která je mému gotickému srdci velmi blízká. Netvrdím, že by člověka vyloženě rozsekala, ale je plná temných vášní. Album Extinct má skutečnou úroveň a to v mnoha ohledech. Jedním z nejdůležitějších je fakt, že Fernando vyjadřuje svým svůdným hlasem gotiku v pravém slova smyslu. Vše je zde propojené a víc než kdykoliv dřív písničkovější. Taky se mi líbí, že jsou zde k mání emoce, které jako by sešívaly jizvu na bolavém srdci. O mně je známo, že nejsem fanda orchestrace, přesto tady jako bych i ty smyčce, paradoxně, skoro uvítal. To vše protože to nepůsobí takzvaně "pohádkově - rádoby epicky", ale právě víc skutečně goticky. Orientální atmosféru, arabské motivy prořezávají dark metalové kytary viz imaginární město: "Medusalem". Deska má blahodárný zvuk, je stabilní a poutavá a i ta melancholie je nádherně vyvážená. Tu a tam ucítíte nálady Depeche Mode, Type O Negative, Fields Of The Nephilim - jako by se temný pop opíral o tvrdé kytary. Šansonová "La Baphomette" mě dokonce lehce evokovala jedno období Christian Death. Každý kontrast, každý refrén je tady mámivý. Vlastně je zde všudypřítomná, mystická zkušenost, vše navíc dotváří abstraktní obal. Na Moonspell mě vždy fascinovalo, že na rozdíl od jiných metalistů, tihle lisabonští kluci prostě dobře ví, co je to skutečný gothic rock. Vlčí srdíčko má po dvaceti letech mladšího, orientálního bratříčka. Ribeiro může zpívat gotiku i black metal a obojí mu budete věřit. Ten chlap na to prostě má a po občasném hledání si uvědomil, kde je jeho místo. Tady gotický rock příjmul za svého partnera dark metal a přitom to není žádná Itálie, ale dobře spolu vycházejí. Sakra, tahle deska mě opravdu baví...
Bob Lučan Dekadent
2024 ©