Nina Hagen - Return Of The Mother

NINA HAGEN - Return Of The Mother

(2000)

Německo, dekadentní pop, 1-8 bodů

Bob Lučan

Přiznám se, že tvorbu Niny Hagen jsem v minulosti zaznamenal asi nejvíc s alby Angstlos (1983) a In Ekstasy (1985) a to tenkrát ještě z MC kazet. Následně se mi připomněla až spoluprací s industrialní celebritou Oomph! ve skladbě FIEBER, kterou mám na originálním dvojCD: EuroRock Sonic Seducer Festival 2000 The Compilation! Vedle jmen jako Philtron, Marc Almond, Faith And The Muse a dalších různostylových umělců 80. a 90. let. Album Návrat Matky, i když je vlastně staré už devět let, se mi dostalo do rukou až nedávno a od té doby si ho docela často pouštím. Napadlo mě se k němu trochu vyjádřit.

Dnes je dáma NINA HAGEN na scéně bezmála třicet let a je evidentní, že nekorunovaná punková královna má už v jistém směru rebélii za sebou. Přesto díky své pichlavosti v hlase je každá skladba neopakovatelnou formulkou dosahující až téměř výší operních arií. Dokonce se mně v mysli vybavila pěvkyně Salsa z kultovní české komedie Tejemství hradu v Karpatech, po níž toužil hrabě Teleke z Tölokö, kterého hrál, dnes už zesnulý slovenský herec, Michal Dočolomanský. Deska sice není nijak výrazně nad průměrem její dosavadní tvorby, přesto je v jistém směru určitým návratem k roztržitosti z mládí. Už v úvodní, a řekl bych i nejzásadnější titulní skladby, Return Of The Mother nám Nina dokazuje, že naprosto kašle na nějakou menopauzu a jediný přechod, který zná, má ve svém hlase, jenž je zde doprovázený tvrdou kytarou.

To v Der Wind Hat Mier Ein Leid už má až provokativní jazzovou nasáklost. Co občas pochytím, tak texty musí být skutečně dalším zajímavým výjevem téhle desky zvlášť, když se zde konfrontuje angličtina s němčinou. Ve skladbě Höllenzug zazní i akustická kytara, což je v porovnání s celou hudební linkou netypické, ale zároveň uchvacující.

Nabroušený, afektovaný vokál dá vzpomenout i na ranou tvorbu Lucie Bílé z arakainovského období. Přestože se album nese řekněme v opakovaných rytmických odmlkách, má v sobě abnormální sílu. Například v pětiminutové skladbě Scharchmatt slyším jakoby zvuk a techno rytmus švýcarského dua Yello s lidovou deklamací, kterou ovšem Nina byla schopna povýšit až na orientálně gothickou atmosféru.

Skladba Handgrenade zní zase až téměř metalově, do toho všeho se vyrojí před písněmi plno idustriálních nebo naopak čarodějnických outer, která až místy nahánějí strach. Nosným prvkem a hlavní zbraní téhle německé legendy je jednoznačně barvitý hlas. Na jednu stranu tak dekadentní jako vypitá prostitutka na periferii, přesto tak procítěný jako romantická holčička s culíčky a obrovským růžovým lízatkem.

Kromě rapové Poetenclub mě Návrat Matky sedí celý, neberte mě doslova. Moje máma bydlí už deset let jinde. Rozezlená Nina jasně dokazuje, že ještě nepatří do starého železa a společně s takovou Siouxsie těm mladicím pořád natrhávají prdelky. Šach mat pro Ninu.

Autor: Bob Lučan

( 7 bodů )

Skladby:

1. Return Of The Mother
2. Der Wind Hat Mir Ein LeidErzählt
3. Scachmatt
4. Frequenzkontrolle
5. Poetenclub
6. Hölenzug
7. Schütel Mich
8. Yes Sir
9. Handgrenade
10. He Shiva Shankara