POETS OF THE FALL – Ultraviolet (2018)
Finsko Alternative Pop Rock.
Ultrafialové světlo svítí na cestu pro vaši duši.
Helsinskou kapelu Poets of The Fall už znám řadu let a musím říct, že mi dělají stále velkou radost. Vlastně mě doslova nabíjejí pozitivní energií. Tenhle sentiment je to pravé. Všiml jsem si, že u nás i kluci koncertovali, ale jinak i přes velký ohlas u nás recenze POTF postrádám, proto bych se k nim rád vyjádřil já sám. Mají za sebou tuším už sedm alb a tohle je osmé. Album Ultraviolet je celistvé a přesto mnohdy až scénické. Taková „False Kings“ má velkolepou zvukovou stavbu vytvořit Bondovskou atmosféru. Zatím co Fool's Paradise“ uhání ku předu jako závodní auťák, který má lehce gothic rockové ambice a v refrénech a chorálech připomíná legendární, norské vzory A-ha.
Marko Saaresto je opravdu skvělým zpěvákem, byl to vlastně on a Olli Tukiainen, kdo kapelu v roce 2003 založili. Klipovka Sweet Escape odkrývá syntetický bubnový stroj charakteristický pro 80. léta doplněný kytarou. Klapky syntáků s Markovým hlasem lahodí uším, ale i vkuseně-melancholicky znepokojují nad sílou emocí. Mě se deska Ultravioelt velmi dobře poslouchá vlastně celá. Moments Before The Storm jenž je prosvětlena i kytarovým sólem. Tady je evidentní, že i nezávislá, alternativní rocková kapela může působit velkolepě, ale i přes svoji epičnost se mainstreamově nevtírá. Pozitivní rozsah téhle nahrávky by měl zasáhnout i lajka a to především rými a dobrou písničkou jako takovou.
A o tom to je dnes. Spousty kapel vytváří jen rytmus a zvuk, ale už málo myslí na opravdu dobrou písničku, ale to naštěstí není případ Potes... Ti o tom vědí své. Je zde k mání i masivní nostalgická energie která nedá šancí hluchému místu. Ultraviolet je silné empatické album. Dominuje zde bolest v srdci, ale i naděje v lásku samotnou. Je to jako Anděl, viz. skladba Angel, který vám ukazuje směr jak očistit mysl. Dá se to vnímat jako kontrast dobra a zla, kluci umí dravě zrychlit i nežně zpomalit. Ultraviolet je album, kterému dominují svěží klávesy Markuse Kaarlonena. Přesto kytarové dílo Olliho Tukiainena nezůstává jen v pozadí, ale dává jasně najevo, že to se svým nástrojem umí. A pokud vokály Marka Saaresto stoupají na vrchol. Jeho hlas je natolik emotivní a oduševnělý, že vytvořil skutečnou značku POTF. (8/10)
Napsal: Bob Lučan
2025 ©