Paradise Lost - Faith Divides Us, Death Unites Us, 2009
Time: 46:11, www.boblucan.bloger.cz
Hutný spodek a valivé rify jako zamlada. Model Paradise Lost 2009 je zrovna jako předcházející album In Requiem z roku 2007 mnohem temnější, než jejich popové nahrávky z konce z období 97 - 2001. Tohle album mě trošku evokuje Shadows Of God, 1992 a Ikon, 1993. Je dravé a temné.
Zakladatelé "gothic metalu" z kraje 90. let se vrátili ke starší motivům, až s téměř trashující rytmikou v období Ikon, trošku působili jako Metallica.
Nick Holmes zpívá zase svým pesimističtějším vokálem a nabroušený projev je hodně heavy. Album na mě působí jako psychický útok bez příkras kláves, jen kytary, basa a vynikající bicí, v historii kapely snad nejlíp nazvučené. Kytarové vyznění nezapře náklonost k Black Sabbath a Trouble, takhle temné rify jsem už u kapely dlouho neslyšel.
Přesto víme, že Paradise Lost měli od 90. roku plno hudebních období od výraziva death doomu, přes gothické atmosféry alba - Draconian Times, 1995. Období až po téměř synth popové výlety ve stylu Depeche Mode v době alba Host, 1999.
Album se mi zamlouvá, jen mám trošku pocit, jako by pánové z briského Halifaxu směřovali svoje hudební odnože do určitých sekvencí a tím zároveň zkoušeli, co na fanoušky zapůsbí. Kapelu mám rád a deska Faith Divides Us, Death Unites Us je kvalitní, ale něco mi říká, že jejich čas ještě znovu udeří jako blesk z čistého nebe.
Zatím svůj ztracený ráj Nickova družina ještě stále hledá.
(8/10)
Bob Lučan
2025 ©