Saint Vitus - Lillie - F:65
2012, Doom Metal USA
Scott Wino Weinrich po 23 letech znovu u Saint Vitus. ...
Slyšíme burácivé zvuky z hlubin Undergroundu. Zvu Vás na cestu tam dolů na dno vaší duše. Jdeme dál a nasloucháme stříbřitým kapkám jarního deště, které padají ze suchých stromů. Tam v dáli za mlhavým oparem slyšíme křičící ozvěny z pravěkých hrobů. Promlouvají k nám mrtví, šeptají nám: „Budeme vašim tajemstvím“. S očima upřenýma na kamenný pomník loga, ke kterému se modlí zástupy nejpravější Doom Metalistů. ...
Kapela Saint Vitus byla založena už v roce 1978, o rok později se vlastně rozpadla i první sestava raných Black Sabbath. Na každém albu, které někdy důkladně rozeberu, se formace vždy obrátila proti proudu času. Po dlouhých letech jsou Bohové doom metalu zpět se zbrusu novým albem Lillie - F:65 2012.
Od prvních tónu je evidentní, že Vitusové jsou jenom jedni a než aby se tak silný útvar změnil, dřív nastane opravdový konec světa a zánik civilizace. Hippiesácký hrobník, kytarový mág Dave Chandler rozjíždí - Let Them a do toho emocemi nabitý Winův - tembr maluje kresby prapodivných monster zahalených do psychadelických obrazců hřbitovních křížů. Navrátivší Scott Wino Weinrich je pro kapelu opravdu důležitým článkem, sám jsem jeho fandou i veškerých projektů a kapel, které má.
Ve skladbě „The Beeding Ground“ je Chandlerova kytara jako urvaná z pekelného řetězu, vyústění sóla vás přenese k instrumentální mystické kompozici „Vertigo“ u singlového Blessed Night, jako bychom se vrátili do roku 90 k albu “V“. Wino na mě občas působí jako Doom Metalová verze Lemmyho z Motörhead. Muzika je zahuštěna sošnými nápady, ale jako vždy se americká legenda dobrovolně utápí ve svých bažinách osudovosti. Stačí se naplno zaposlouchat do takové: “The Waste of Time“, tady se ztratíte v čase. Tempo se zpomaluje do ukrutné spontánnosti a cynických nálad, které přesto tak hladí. Ten stín svatého véčka s křížem uprostřed probudil a osvítil i nadopovanou chovanku v potemnělém ústavu. Poloinstrumentální úvod „Dependence“ je sice klasikou žánru, ale má v sobě zajímavou přitažlivost. Chandlerovo kytarové bzučení je jako ironie bez legrace, jako pochod plný neurotického bytí.
Pochmurné plody hnijí zralostí své moudrosti a jsou tolik sladké. Cítíte tu vůni marcipánu, pradávné čistoty a ryzosti stylu. „Withdrawal“ je už spíše devastující, trpkou tečkou za deskou, na kterou pravý fanoušek čeká i 18 let. Výhodou Doom Metalu je to, že ani po letech nemáte kam spěchat, pořád jste ve středu dávného bludiště, ze kterého stejně nikdy nenajdete cestu ven. Jestli existuje něco jako Odvrácená strana komerce, potom je to bezesporu Saint Vitus a přesto všechno tahle parta ovlivnila i následně mnohem slavnější soubory. ...
Neptejte se mě, jestli víc miluji svoji holku nebo Saint Vitus, byla by to podpásová otázka. ...
Autor: Bob Lučan (10/10)
2024 ©