The Cult - BORN Into THIS
Styl: gothic rock, dirty rock
Total time: 40:59
Skladby: Born into this, Citizen, Diamonds, Dirty little rockstars, Holy mountain, I assassin, Illuminated, Tiger in the sun, Savages, Sound of destruction
Sestava: Ian Astbury, zpěv, Billy Duffy, kytara, Chris Wyse, baskytara, John Tempesta, bicí
V určitém směru návrat THE CULT na scénu je i není překvapivý. Průběžně kapelu pozoruji přes dvacet let a v podstatě vždycky mě něčím šokuje. Když přeskočím gothic rockové období SOUTHERN DEATH CULT a DEATH CULT, je vyvrcholením jejich tvorby následný, nyní už jen ve zkráceném názvu, THE CULT s albem LOVE (1985), které mělo dva megahity „Rain“ a „Love“. Poté vydali spíše hard rockově znějící alba ELECTRIC (1987), SONIC TEMPLE (1989), CEREMONY (1991) a od 90. let vydávali desky víceméně sporadicky a řekl bych i v dosti odlišném stylu. Dobrým příkladem je „bezejmenné“ album THE CULT (1994). Změna image, angažování producenta skupin Motley Crue a např. Metallica Boba Rocka. THE CULT bylo albem plným samplovaných zvuků a avantgardní psychedelie. V roce 2001 přišli pánové s vynikající deskou BEYOND GOD AND EVIL (2001), která byla řekněme jistým návratem ke gothic rocku. Nicméně v cultovském stylu. Popularitu z období Love (1985) už se překonat zřejmě nepodaří, přesto je album, aspoň pro mě, skutečným skvostem. Po šesti letech tady máme zbrusu nové album BORN INTO THIS (2007).
Už v úvodním rozstřelu mně bylo jasné, o co tady půjde. Přímočará Born into this je otvírákem, který by byl v určitém směru pro lidi, co neznali jejich období z let devadesátých dosti velkým soustem. Okřídlená baskytara na vás vyletí jako netopýr a syrová kytara dá vzpomenout na starší časy. Není tam sice už ten úplně neovladatelný výboj energie z poloviny 80. let, přesto je tato deska něčím zvláštní. Přinejmenším růžovým obalem a ještě vybroušenějším vokálem posledního mohykána Iana Astburyho, který je tradičním odkazem Jima Morrisona. Pokud je mi známo, byl Astbury i do zreinkarnovaných The Doors verbován. Tak uznejte, kdo jiný než on by takový konkurs mohl vyhrát. Z nové fošny bych určitě vyzdvihl skladbu Dirty little rockstar na skvěle nasamplovaném pozadí. Nechybí ani kytarová balada Holy Mountain, kde vokál Iana Astburyho mírně evokuje i Elvise Presleyho nebo Glena Danziga. Solidní emocionální šikanování přeruší až I assassin. Tohle je zabiják v pravém slova smyslu. Sekaná kytara Billy Duffyho se rve jako o život s kanonádou bicích Johna Tempesta. Pro příznivce gothic rocku, goth´n rollu apod. bych rozhodně doporučil song Illuminated, který se nese jednoznačně v tomhle stylu.
Píši názor je tak spatra. Pustil jsem si album dnes v pátek, tuto středu jsem si jej u nás koupil. Takže jde spíše o momentální subjektivní prožitky ještě zcela čerstvé.
Sakra, už mi ubíhá Tiger in the sun. Srdcervoucí jižanský kult smrti. Anarchistická basovka Chrise Wyse mi dává jasně najevo, jak se má na tenhle geniální nástroj hrát. Po Savages je tady závěr. Sound of destruction - důstojně pulzující a dynamická rocková písnička pánů, kteří už mají leccos za sebou. Ať už v minulosti rebelské turné společně s THE MISSION, podpořené drogami a chlastem. Dnes už je to trošku jinak a ta divná odstředivá síla už s nimi tak nemlátí o stěny a myslím, že se pánové na své řádění dívají s odstupem času s nadhledem čtyřicátníků, kteří prošli vším, co jim život v té době nabízel. Přesto má Ian Astbury stále srdce Indiána, které tluče pro Jima Morrisona, a věřím, že bude tlouci navěky. Vždyť Indiáni neumírají!
Bob Lučan