TYPE O NEGATIVE
Album DEAD AGAIN, 2007, USA
Styl: punk, gothic rock/doom metal
Skladby: 1. Dead again, 2. Tripping a blind man, 3. The profist of doom, 4. September sun, 5. Hellowen in heaven, 6. These three things, 7. She burned me down, 8. Some stupid tomorow, 9. And ode to locksmiths, 10. Hail and farewell to britain
Složení: Peter Steele– zpěv, baskytara, Josh Silver – klávesy, John Kelly – bicí, Kenny Hickey – kytara
Rozebírat podrobněji brooklynskou partu TYPE´O NEGATIVE by bylo nošením dříví do lesa. Album DEAD AGAIN jsem očekával opravdu s velkým napětím. Takže pojďme na věc!
Součástí první punkové, nezvykle optimistické titulní skladby Dead again je paradoxně pesimistické intro. Tenhle song je ovšem jediný, jenž zní radostně. Taky je proti dalším, tradičně negativistickým kouskům výrazně kratší. Už při následující Tripping a blind man, kterou odstartují blacksabathovské kytary, jsme doma a zjistíme, že jsme si nespletli dům. Skladba se průběžně mění na punkové a hardcorové dovádění a dá jasně najevo, z čeho vlastně tato družina vznikla a kam se nenápadně vrací. Evidentní nostalgii propojili i s anarchistickými pocity CARNIVORE, což byla Peterova první kapela z 80. let, přičemž mi ale tahle punková rebelie s Peterovým současným až ortodoxním náboženským smýšlením nijak nejde dohromady. Zvláště pak, když vás zbustrovaný vokál Mistra Steela odhazuje do nejtemnějších zákoutí lidské duše. Album Dead Again je jakýmsi zúročením Peterových životních zkoušek, jež v minulosti doprovázela nejedna úzkost a zároveň se osobní problémy a deprese prohlubovaly. Ale jak se zdá, Peter už je v pořádku a správný fanda ví, že se u jeho výroků nedá brát všechno vážně. Možná právě v tom spočívá jeho sarkasmus a černý humor, spojený s několikrát avizovaným a naštěstí nikdy neuskutečněným koncem kapely, sebevraždou atd..
Čerstvé ovzduší přináší třetí flákota The profits of doom, kde se v refrénech objevuje gothický vokál ve stylu Mc Coye a Eldritche. Než ovšem vyplavete na hladinu, abyste se nadechli svěží romantiky, bude vás kousat spousta mořských potvor. Skladba je doprovázena stonerrockovou psychedelií a chvílemi mi vokály připomínají i album BLUT (1994) od německých ATROCITY. Nakonec Alex Krul je taky chlap jako hora, takže přirovnání není úplně od věci. Můj nejoblíbenější kousek je jednoznačně September sun. Klávesový mág Josh Silver je takový gothický Jarré a když rozstřelí tóny prostřednictvím klasického piána, je vymalováno. Samozřejmě ZELENĚ! Chrámová atmosféra kláves umocňuje už tak dost dramatickou náladu. V závěru se nám představí i Kennyho brilantní kytarová instrumentace. Album je velmi kontrastní, o nasáklosti ruskou ideologií nemluvě. Z obálky se na nás dívá prorok Rasputin. Zcela zřejmě se v něm předák Strany zelených zhlédl. A teď nemluvím o Bursíkovi, ale o králi podzimu, Steelovi. Číslo 5 patří Hellowen in heaven, u které pochopíte, proč měl Steele potřebu si v minulém roce střihnout pár koncertů se svou první kapelou Carnivore. Zajímavostí je i netradiční ženský vokál v podání Tary Vanflover, jenž dodal skladbě širší rozměr. These three things je asi nejdelším kouskem alba. Rozvleklost skladby navozuje pocity old scool doom metalu á la SAINT VITUS, ale i pro mě tolik očekávaných výtečných gothických motivů. To, že srdce Petra Steela patří BLACK SABATH a BEATLES je nepopiratelné. She burned me down je typickou type´o akcičkou, kde se v melancholických tónech zvýrazní mužný vokál newyorského kulturisty. V refrénech si sekunduje svou baskytarovou ekvilibristikou, která čistý zpěv královský přibarvuje. Na albu se mi asi nejvíc líbí, že soubor za dlouhá léta své existence nepodléhá módním trendům a umí koketovat mezi komercí a undergroundem. Tím si na svou stranu získává davy příznivců. Ať už mladších metalistů, ortodoxních gothiků, tvrdých punkerů, tak i fotříků, co si ujíždějí na Black Sabath či Deep Purple. Some stupid tomorow a And ode to locksmiths mohou zase klidně poslouchat maníci,co mají rádi třeba MISTFITS, THE DAMNED nebo LOVE LIKE BLOOD. Prostě posluchače si album určitě najde, ačkoliv TON už ve svých letech nemusí nutně dokazovat hitový potenciál. Ke mně si cestu rozhodně našlo i přes svou trpkou dužinu, kterou se určitě brzy prokoušete. Zasněnost, apatie, psychedelický hardrock, ale i gothická klišé, to jsou tolik typické znaky TYPE O NEGATIVE. Nebo vy snad vidíte v názvu Type O POZITIVE?
Závěrečná Hail and farewell to britain se nese rovněž mírně, ať už záměrně či nikoli, ve spektru hnutí prapůvodních doom a stonerrockových legend THE OBSESSED.
Po několika posleších si steroidní album DEAD AGAIN oblíbíte. Zvlášť vy, co umíte číst mezi řádky, si určitě najdete to krásné zelené peklo v Peterově biblickém ráji.
Bob Lučan
2025 ©