The Cult -The Cult
1994
psychadelický /post gothic rock, 61:40
Archív u "Dekadenta": Vzpomínka na bezejmenou desku The Cult z roku 1994.
Album „The Cult” bylo v podstatě v kariéře kapely nejrozporuplnější, ale zároveň oplývalo zvláštní psychadelickou kvalitou. Už to nebylo „Love” 1985 ani v té době pět let staré album „Sonic Temple” 1989. Proto se i přístup fanoušků k téhle desce trochu pozmněnil.
Zatěžkaný otvírák Gone by v podstatě ani nepotřeboval dalších výrazných komentářů, ale to bych nebyl já. Je to taková šamansko-doorsovská syrová exhibice rockerů, kteří si po úspěšných flámech zkusili i něco jinýho. Nasamplovaný singl Star byl pro Cultíky rovněž hodně netypický, ale proti gustu žádný dišputát. Astbury má tentokrát zpěv až scénický a naléhavý.
Coming Down je skutečnou peckou mezi světla a vymrští desku do nespoutané nadčasovosti, i když je album v podstatě bezejmené, přes své někdejší experimenty zní až do dnešních dnů nadčasově. Původní autenticita je nejvíc evidentní ve skladbě Be Free. Místo gothic rockových momentů se na hodinové ploše objevují i silné vlivy tehdejší grunge scény, tu a tam se kolem vás mihnou Alice In Chains, jindy trošku rockový Rolling Stones nebo U2, ale v každém případě album zní míň hard rockově a víc ponuře. ...
Nepamatuji se, jak tuhle fošnu prostřednictvím médií nesla tenkrát kapela samotná, ale určitě už nebyli na vrcholu hitparády jako v období Love 1985, jmenovitě songu Rain a podobně.
Čas od času si album rád pustím. Dá se říct, že takový kytaroví gothici jako The Mission si také v období první půli 90. let výrazně zaexperimentovali. Vzpomeňtě na Neverland 1995 nebo Blue 1996, i to jsem respektoval, ba co víc, oblíbil jsem si je ještě možná více. Ať je to, jak je to, kapela Kult už kultovní zůstane.
(8/10)
Dekadent
2024 ©