Do Vsetína jsme dorazili asi kolem 19 hodiny. Už první paní, kterou jsem oslovil, když jsem stáhl okýnko v autě, mě navedla správně. Takže restauraci Amerika jsme našli v podstatě hned. Z druhé strany hospůdky mě čekal vstup přes vjezdový dvůr a plechová vrata do podzemí bývalého vojenského krytu, dnes klubu Vesmír. Po stěnách stylové grafity a letáky punkových a hardcorových akcí. Už vidím i rozvěšená trička Bleib Modern a vinyly kapely, která zrovna zkoušela na večerní vystoupení.

O několik metrů dále na mě už od stolu mává Pepa, baskytarista Výsměch? a vzápětí ho doplnil i bubeník Libor a zpěvák Jenda. Tak jsme s klukama hovořili o všem možném i nemožném. Po nějakém tom pivku a zkoušce Výsměch? to tuzemští punk gotici rozbalili a zněli nad moje očekávání naprosto báječně, i ze strany zvukaře bylo vše naprosto v pořádku. Jednotlivé nástroje byli dobře nazvučené, včetně Liborových bicích.

Výsměch?

Zatuchlost podzemního krytu odrážela klubovou atmosféru 80. a 90. let, kdy měli k sobě ještě lidi blízko a to i bez internetu a sociálních sítí. Výsměch? to sypali do publika od "Cowboys", přes klipovku "Thorns", nebo pro mě nejoblíbenější štych jejich setu" Odejít". Bublající Pepova basa držela dekadentní rytmus opravdu impozantně. Lehce nesmělý zpívající kytarista Honza, se do toho taky slušně opřel hlas zněl čistě a pro mě ještě čitelněji, jak na nedávném koncertu v Brně.

Sice nevím jaký má tenhle bunkr kapacitu, řekl bych něco kolem stovky, ale musím říct, že klub byl slušně zaplněný a Výsměch? měli před pódiem, které splývalo z parketem solidní množství lidí. Vlezné se platilo výběrem do košíku, takže na lístky se ve Vsetíně nehrálo, spíš probíhala rodinná atmosféra, což ještě umocnilo stmelení komunity. Proto i tenhle report, nebo spíš náhled, je spíše přátelského charakteru, než důkladného rozboru.

Jelikož jsme v sobě měli všichni nějaké ty pivíčka, na přesnost playlistu si netroufám. Vím, že od mých kamarádů zazněl i nějaký ten kousek z předešlého CD, ale taky covery od The Cure, Das Projekt a pro Garlands zazněl track Arabian Knigts od Siouxsie a abychom byli dostatečně prokletí doplnila to závěrem i nostalgická cover Joy Division- Love will Tear Us Apart. V mezi čase jsme vždy sedli a popíjeli a rozebírali scénu. Na Výsměch? se přišli podívat i členové kapely Garlands, s kterými jsem se pozdravil a prohodil několik slov. Kluci se ještě rozpoměli na můj blog a legendární článek Gothic Rock stále žije.

S kamarády z Výsměch?

Milé setkání s Garlands

Rozkošnou zatuchlost ponurého klubu doslova umocnil set, německých post punkových mladíků Bleib Modern, kteří odehráli v podstatě celý set z poslední, třetí desky Antagoism 2017, sugestivní otevírák působící spíš jako intro, než jako skladba "Gray Dawn" doslova hypnotizoval a sváděl všechny zůčastněné k pódiu. Lehké pohupování se, při klipové hitovce "Self-Loathing" proměnilo v gotické tanečky, tak i skoro v punkové pógo. Hodně oduševnělá je i skladba "Nothing", jenž byla opravdu stylová, protože Bleib Modern hráli v naprosté tmě a tím, že neprobleskávalo světlo autencitida rostla ještě víc. Tihle kluci dělají přesně to co jsem na gotické dnešní scéně hledal. Oni to prostě umí podat. Dobrým příkladem je i silně oduševnělá "Solace", která i přes svoji křehkost a krásu má silně znepokojivou noise náladu.

Bleib Modern Live Vsetín

Bob s Bleib Modern

S Philipp: Bleib Modern

V podstatě ona "noise industriální aura" se nesla celým koncertem Bleib Modern chvíli umíráte v roztoužené melancholii, abyste vzápětí skoro corovali. Divisionovská "Winter Mod" z předešlého alba ani nepotřebuje žádný rozbor, pokud máte vztah ke gotice, a to nejen v retro stylu, tak to prostě musíte cítit. Pamatuji se, že jsem se fotil i s Marcelem Kováčem, s jedním s organizátorů akce. Sám jsem rád, že jsem tenhle dekadentní večírek opakovaně propagoval. DekadenteMorfin bude vždy mediálním partnerem podobných akcí. Byl to nádherný, páteční večer já i Pepa s Výsměch? jsme si odnesli vinyl Bleib Modern-Antagoism, přičemž došlo i na focení z kapelou a epické loučení... Gothic Rock stále žije.

(9/10) Napsal: Bob Lučan