6. 5. 2010 JENNY NOWAK - DO FUTURA ZASVITLA LUNA
Do Futura zasvitla Luna ačkoli venku jsme ji na zataženém nebi ani nezahlédli, jako by se tam nahoře rozhodli, že pošmourné dušičkové počasí je pro takovou příležitost mnohem lepší než vlahý máj. Na jevišti mezitím vytryskl stříbrný (i když do nefalšovaného scénického dýmu zahalený) pramen hudby, poezie, zvuků, barev a rozpoutala se scenerie vpravdě divadelní. Bizarní postava prokletého básníka jako by se vynořila zpoza opony času, zahalená rozevlátým pláštěm a tajemstvím. Celá scéna – stráž bílých figurín i jejich živé protějšky u hudebních nástrojů a mikrofonu – se vlnila jako nahlížená skrze sklenku absintu, do jehož nazelenalého oparu se občas halila, aby vzápětí zamrzla v modři nebo vybuchla v šarlatové... Píseň „Tělo je chrám“ vletěla do žil tělům na parketu tak prudce, že vášnivě tančící gothické krasavice pod pódiem považovali mnozí za součást důmyslné choreografie rozšířené do publika... Temná „Nomen rosae“ zase zaduněla poselstvím latinských chorálů a propadala se s námi do hlubin středověku. A tak to šlo píseň za písní až do posledních přídavků, stále nových a nových, které si obecenstvo hlasitě vynutilo. Je to koncert, divadlo, večer poezie? Tohle všechno. Mihotavý svit Luny namixovaný do nejnemožnějších odstínů a dotýkající se nejzasutějších zákoutí duše, a její bledě nalíčené Bratrstvo přinášející své poselství. Goethit – nové album – jsme sice pokřtili transylvánskou hlínou, aby z ní nabíralo sílu jako dávní nemrtví, ale musíme doufat, že pod ní dlouho pohřbené nezůstane a zakřičí naléhavě do uší všem, kdo mu dokážou naslouchat. Koho se dotkne jeho hlas, ten už nikdy nebude úplně stejný jako dřív... A proto jsme je také pokřtili a poslali do světa magickou formulí pronesenou v dávné starovalaštině, řeči, jíž hovořili legendární vládcové Země za lesy: Tvůj hlas se dotýká srdce noci. Glasul tău se atinge de înima nopţii.
2024 ©